Oxford Half Marathon 2013

V neděli 13. října jsem se zúčastnil prvního závodu v zahraničí. Kamarádku pracující v Oxfordu napadlo přihlásit se na tamní 1/2m, tak mě a ještě jednoho společného kamaráda z Londýna pozvala, abysme také běželi. Přihlášky jsme podali už někdy v červnu a dost jsem se na závod těšil, během srpna a září jsem se snažil poctivě připravovat. Posledních 14 dní jsem cítil bolest na nártu – něco podobného mě odrovnalo během závodu v červnu v Budějovicích (modří už vědí). Teď to ale nebolelo tolik, přesto jsem týden před startem zvolnil a šetřil se. Do Londýna jsem přiletěl ve čtvrtek v noci, pátek byl vyhrazen na město, v sobotu jsme se přesunuli do Oxfordu.

Startovní čísla se nevyzvedávaly v místě závodu, jako je tomu třeba u nás, posílali je poštou, ale jen UK rezidentům. Já a někteří další jsme si je tedy museli vyzvednout na místě. Původně psali, že to půjde až v den závodu, ale nakonec že i den před tím. Obálku s mojím jménem ale neměli a že mi dají nové číslo a přepíšou to v systému – to probíhalo tak, že si na vytištěném papíře vedle mého jména poznamenali nové číslo – k tomuhle se ještě vrátím.

Přijeli jsme na parkoviště k OC, odkud jezdily busy na start – vzdálené od sebe asi 1-2km. Moc jsem nepochopil, proč to nesloučili, místo na to bylo. Dali jsme si věci do úschovny – sedačky tribun fotbalového stadionu, kde byl cíl ;) Koridory nebyly, každý mohl kam uznal za vhodné. Vodiči byli od 1:30 asi do 2:30 – oproti těm u nás neměli balónky, ale čas napsaný na tričku a drželi v ruce ceduli na takové dřevěné tyčce – fakt jsem je litoval, to mohl vymyslet jen trouba…Předpovědi počasí moc optimistické nebyly – kolem 10°C a déšť, který měl ustat až odpoledne (start byl v 9:30) – ale tak co v Anglii čekat jiného ;)

A taky se tak stalo, 5min před startem začlo pršet. Vyběhli jsme na trať, kousek po startu hned menší kopec. Následovalo pár dalších výběhů a seběhů, spousta zatáček, zůžení a nabíhání na mosty. Jel jsem tam s cílem zaběhnout konečně pod 1:40, tajné přání kolem 1:37-1:38. I přes vlnitý profil se ale běželo dobře, nejvíce jsem měl strach z nohy, ale překvapivě držela a skoro jí ani necítil. Rozběhl jsem to s tempem 4:38, nechtěl jsem nic přepálit. Tempo jsem držel a necítil únavu, na 10.km gel, zapití vodou – rozdávali půllitrové flašky, úplně zbytečně. Kolem 14.km jsem věděl, že na 1:38 to stačit nebude. Cíl, který byl nadále 1:40, se ale kolem 16.km stal málo reálným. Začal jsem strašně vadnout, rozvázala se mi tkanička a když jsem se snažil znovu rozběhnout, zamotala se mi hlava. Ustál jsem to, ale únava se dostavila dříve, než jsem čekal. Do cíle už to bylo se silným sebezapřením a když mě 1km před cílem předběhl vodič na 1:40 a ač se mě snažil povzbudit, tělo rezignovalo. Cíl jsem proťal v čase 1:40:49, takže bohužel necelá minuta navíc. Na to, jak jsem se snažil dobře připravit, to není žádný pecka čas, takže zklamání ;)

V cíli klasika – medaile, banán, voda, tričko…pak se bohužel nesmyslně muselo k našim taškám, které byly na opačné straně než bylo pak zázemí na stadionu a zima byla slušná. Tohle podle mě nezvládli. Angličani si na FB vše chválili, ale na to, že to byl 3.ročník, mají oproti českým podnikům co dohánět :) I přes nepřízeň počasí, lidé venku stáli a příjmeně fandili. Ve výsledkové listině jsem se nenašel – to souviselo s tou výměnou čísla. Musel jsem si o čas napsat a podle FB nás bylo více. Každopádně to byl fajn víkend a užil jsem si to.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*