Běchovice a Milešovka 2015

Není třeba donekonečna opakovat co jsou to Běchovice a vzpomínat, jestli je to nejstarší závod v Evropě nebo kde. Sice se trochu odchylují od tradice, ale je to pořád závod, který si každý rád alespoň jednou za život zaběhne.
Letos se za nás na start postavil, Lukáš, Petr (malej, viz fotky), Petr (velkej, ne větší než Martin a Lukáš) a Martin. Jak se jim běželo napsali sami:

Petr (velkej):
Běchovice jsem letos běžel poprvé a vzhledem k tréninku na maraton momentálně nemám žádné rychlostní ambice. Proto jsem si chtěl závod především užít, a zaběhnout ho tak, abych byl schopen rychle se vrátit do tréninku. Prvních 5 km bylo poměrně rychlých a na pohodu a tak jsem nabyl dojmu, že by se mi mohl podařit pěkný čas. Zároveň jsem ale věděl, že přijde kopec na Jarově a tak jsem raději zpomalil. Vyplatilo se a nejtěžší část závodu mě ani tak moc nebolela. Výsledný čas 42:44 je asi aktuální maximum, které jsem byl schopen zaběhnout.

Petr (malej):
Závod s tradicí, to jsou pro mě Běchovice. Původně jsem je ani nechtěl běžet, ale kluci mě nalomili a já si nakonec chtěl tuhle zvlněnou desítku zkusit. Tohle léto se pro mě neslo ve znamení zranění a celkově špatného rozpoložení na běhání. Prostě to nešlo a když už, tak to bolelo. Konec, v září jsem se vrátil do svého zaběhnutého řádu, abych si mohl trochu zpravit chuť právě v Běchovících. Měli jsme s Lukášem a Martinem podobný cíl – jít pod 41 minut. S Petrem to byla naše premiéra na této trati, takže jsem moc nevěděl, jak to rozeběhnout. Tak fajn, nasazuju lehce ostřejší tempo, ale začátek byl z kopce, takže bylo potřeba nahnat pár vteřin. Brzy se mě a Martinovi ztrácí Lukáš kdesi v dáli. Jak se ukáže, byl to jeho den. Já se držím Martina co to jde, ale někdy na 4. km už celkem hekám. Martin nabídne, ať se za něj pověsím a trochu mi to ulehčuje. Držím se ho až někdy do 6-7 km. Pak začíná pověstné stoupání na konci a teď mi utíká i Martin. Je to boj, ale překvapivě mi závod dost ubíhá. Možná je to tím, že už jen koukám do země, dejchám, co můžu a moc u toho nemyslím. Ten kopec nemá konce!? Ale přes to je to lehčí, než jak o tom ostatní mluvili. Finiš zkouším ještě trochu popohnat a probíhám v čase 40:42, ke kterému hodně přispěl Martin, který mi udával tempo. Trochu mi smaže upocený úsměv jeho poznámka, že to klidně mohl jít rychleji. To mě to dalo sakra zabrat. A jak už to u závodů bejvá, další cíl přede mnou – dát si Běchovice pod 40.

Martin (taky velkej):
Na Běchovice jsem letos chystal užž poosmé. Celožživotní cíl, zaběhnout je pod 40 minut, se ovššem po letních nemocech a omezeném tréninku zdál být nedosažitelný. Taktikou tedy bylo závod si užžít a podpořit další vlčáky. Očekávaný čas někde okolo loňských 41:30. A protože Hrdlořezský kopec pěkně kouše, spíše se v první půli držet zpět a ušetřené síly prodat právě až na posledních dvou kilometrech.
Vystartovali jsme čtyři vlčáci pospolu. Čestného nečlena RBZ Zdeňka jsme od začátku nechali někde daleko před sebou. A zatímco Petr Paulín nám s lehkým odstupem hlídal záda, s Lukášem  a Petrem Štécem jsme rozběhli první kilometr za 3:45. To se mi zdálo jako tempo značně nad aktuální síly, a tak byl druhý kilometr již blíže ke čtyřem minutám. Lukáš odmítl akceptovat takové zpomalení a začal se nám už od mety prvního kilometru vzdalovat. S Petrem jsme tedy zůstali sami a vlastním (nebo alespoň mým) pravidelným tempem jsme ukrajovali z první půlky závodu. Počasí bylo ideální, jako snad vždy, a tak jsem si známou trať velmi užíval. Průběžně jsem sledoval naše  tempo a Lukášův náskok, který se zvětšoval až ke 40 sekundám.
Prvních pět kilometrů jsme běželi pod 20 minut, takže šance na osobák žila. Bylo však nutné úspěšně zdolat i druhou, náročnější, polovinu tratě. Mírný kopec na 6. kilometru nebyl problémem, jen Petr užž se schoval za mne. V seběhu do Hrdlořez jsme zrychlili, ale stále si schovávali síly na poslední kopec. V něm se pak pozná, kdo už má Běchovice za sebou a koho stoupání spíše překvapí.
Hned na prvních metrech kopce probíháme skupinkou před námi a já se snažím dál držet tempo. Petr mne postupně opouští směrem dozadu. Sám se tak peru s kopcem a se soupeři. Na “rovince” před křižovatkou zrychluji a posouvám se dalších pár míst dopředu. Poslední kilometr už opravdu bolí. Ostatně jako vždy. Někdo se snaží mne předběhnout, ale to už se kopec překlápí do cílové rovinky a tak zrychluji naplno a nechávám jej opět za sebou. Na časomíře pak už z dálky vidím posledních pár sekund pod 40 minutami. Nechce se mi věřit, že to dneska bylo tak rychlé. Pod 40 už to ale nestihnu. Ve finiši tedy trochu chybí motivace, ale stejně ždímu stehna a dobíhám v čistém čase a osobním rekordu na 10 km – 40:16.
LukṚ nás nechal hodně za sebou a zaběhl si krásný osobák 39:33. Petr a Petr pak v cíli měli časy 40:39 a 42:40. Všichni jsme tak odcházeli spokojeni a příjemně pozávodně unaveni. :-)
Organizátoři odvedli opět dobrou práci, z mého pohledu ale nepřidávají celebrity, hudba a jiný doprovodný program samotnému běhu nic. Rozhodně se ale zlepššilo zázemí na startu (rozuměj počet mobilních kadibudek), čipy a web. Na druhou stranu je prostor pro zlepššení organizace zavazadel v cíli.
No a času, samozřejmě. Takžže opět za rok a se stejným cílem! Již podeváté!

Pořadí:

74. Zdeněk Dokulil – čas: 00:36:23, reálný čas: 00:36:22 (Non RBZ Praha)

227. Lukáš Janík – čas: 00:39:36, reálný čas: 00:39:33
261. Martin Stehlík – čas: 00:40:19, reálný čas: 00:40:16
289. Petr Štéc – čas: 00:40:42, reálný čas: 00:40:39
433. Petr Paulín – čas: 00:42:44, reálný čas: 00:42:40

 

MilešovKa(p):

Ve stejný víkend se také běžel tradiční běh na Milešovku dlouhý 17,5 km. Jak píše pořadatel:  Zpočátku pozvolna stoupající profil tratě. Střídající se povrch asfaltu a polních cest. V samotném závěru prudký výběh na vrchol Milešovky. Loni si Kuba už podruhé zaběhl na chlup stejný čas. Letos, jak pořád rád dokola opakuje nemá neběháno, což je výmluva, která se prostě v RBZ nebere. I tak se postavil na start a zaběhl slušně. Olomoucký spřízněnec Zdeněk si po Běchovicích protáhl výlet po Čechách a zaběhl si závod s Kubou. I když ho do RBZ Praha chceme, měnit název na RBZ Olomouc jsme v hlasování jednohlasně zamítli.

Pořadí:

10. Zdeněk Dokulil – čas: 1:20:30 (Non RBZ Praha)
75. Jakub Řezníček – čas: 1:40:51