Běh pro Zuzanku 2016

V úterý 15. 6. se konal druhý ročník Běhu pro Zuzanku, který se běhá v Milíčovském lese na okraji Prahy. Rodinný závod plný milých lidí, úsměvů a pohody. Na startovní čáru se dostavili taktéž naši vlčáci Petr a Petr, kteří se pěkně porvali s šestikilometrovou tratí.

Petr Struk

Ráno se rozmýšlím, zda si vzít běžecké věci či ne, nakonec jsem si je vzal a dobře jsem udělal. Okolo poledního píšu Petrovi, zda by taky nešel a jeho rychlé “ano” mě velice potěšilo. Je to Petrův běhací štrýt, tudíž to pro něj bylo hned jasné. Dostavuji se po páté ke startu, kde nás s Petrem zapisuji a beru čísla. Petr přibíhá a stíháme se jen tak tak rozklusnout. Od závodu nevím co čekat, i když se cítím dobře, tak přeci jen před čtyřmi dny jsem běžel Kaštanku, kde to nebylo ono. Jdeme na startovní čáru do druhé řady, po chvilce srandiček v hloučku závodníků padá pomyslný výstřel z úst jednoho závodníka (též hlavního organizátora).

První kilometr vede po asfaltové cestě z mírného kopečka. Jako již předchozí závody na můj vkus přepaluji, tak tento nebyl výjimkou a na hodinkách vidím 3:50 na kilometr. Vedoucí skupinka se nám odděluje a do náběhu na hlínu do mírného kopce vbíháme ve dvou s jedním ze starších závodníků. Naše výborná spolupráce ve střídání nás tlačí vpřed a nenecháváme se nikým docvaknout. Při náběhu do druhého menšího kola se nám Petr lepí na paty, ale stále jeho útoky odrážíme. Zlom nastal kilometr a půl před cílem, kde je ostrá zatáčka a vy můžete pohledem kontrolovat, kdo a jak daleko je za vámi. Vidět Petra takhle blízko u nás byl skvělý impuls do kopce převzít iniciativu a závodníka, se kterým jsem se střídal už nepustit před sebe. Petrovi se pomalu začínáme úspěšně vzdalovat. Přichází rovinka do cíle a já čekám, kdy rozjedu svoje Casia, abych se trhnul. 300 metrů před cílem se rozhoduji, že nastala ta správná doba a vytvářím mezi námi konečnou mezeru. Cíl, ruce na kolena, voda, mžitky před očima, uff. Výsledný čas 24:57 a osmej flek je tak brzo po Kaštance prímovej a tempo 4:07 jsem nečekal ani náhodou.

Děkuji moc pořadatelům/rodičům i jejich malé Zuzance za závod, který pro ni vytvořili. Určitě mě v Milíčovském lese nevidí naposled a příští rok se na ně těším. 6 kilometrový závod si užijí jak malí, velcí, staří, mladí, hobíci či závodníci.

Petr Paulín

Tenhle závod mi přišel jak blesk z čistého nebe. Petr se ozval s nabídkou až v den závodu odpoledne a jelikož jsem měl naplánovaný rychlejší trénink, tak nebyl důvod trochu si to neopepřit. Tím spíš, že se závod konal v mém domovském Milíčovském lese. Závod pro mě začal dříve než v plánovaných 18 hod., jelikož jsem ještě hodinu před startem seděl na schůzce na Pankráci. Dobíhání metra a závod v obleku domů se převléknout znamenal kvalitní rozběhání.

Ze závodu kolem 6 km jsem měl docela strach, protože tyhle rychlé zkoušky vždycky hrozně bolí. Chtěl jsem se tedy nějak chytnout Petra a snažit se vydržet co to půjde a třeba se pokusit i zaútočit, kdyby začal vadnout. Zároveň jsem cílil na tempo kolem 4:10, kde bych byl spokojenej. Petr mi bohužel hned na začátku cuknul a já rozdíl cca 50 metrů dobíhal celý závod. Bohužel jsem v zásadě od 2. km běžel sám a sledoval jsem, jak se těch proklatých pár metrů přede mnou střídá Petr s jedním dalším závodníkem, a pomáhají si. I přes pár pokusů, kdy to vypadalo nadějně, se mi je nepodařilo seběhnout a naopak mi v posledním kilometru výrazně utekli.

I tak jsem byl ale s výsledným časem 25:23 velmi spokojen. Přesně to odpovídá plánovanému tempu 4:10, což je pro mě po protrápeném jaru konečně první vlaštovka, na které můžu začít stavět. Navíc bylo pivko, krásné počasí a parádní rodinná atmosféra. Na tenhle závod se budu určitě rád vracet.

(foto: FB – Běh pro Zuzanku)