Brněnský půlmaraton 2017

BehejBrno.com serial závodu z Brna začal prvním na trase 1/2M, náše barvy ukázal Petr Štéc a vedl si fantasticky:
Povětšinou si ordinuji jen jeden půlmaraton za rok a ve zbylém čase obrážim spíš kratší tratě. Tentokrát jsem se po fiasku z minulého roku v Pardubicích rozhodl zkusit trať v Brně, která se v termínovce hlásila jako “…profil rovinatý s minimálním převýšením…”. K Brnu mám blízko, termín dobrej, málo metrů, no tak to pojďme zkusit. Posledních pár dní před závodem mi trochu ujel jídelníček, ale co máte říct tchánovi na řízky, pečínku nebo lahodné pivo? No zkrátka tak trošku odpadlo typické zaplňování sacharidam před závodem. Ale co, závod je tu. Už když jsem jel šalinou z príglu na start, jsem věděl, že ten vítr bude znát i na čase. Nevadí, nebylo to tak hrozný jako na otáčce v Pardubkách. Teplota bych řekl skoro ideální – kolem 10 stupňů, zataženo, občas malý náznak sluníčka a pár kapek deště. Po nemoci už jsem se tak nějak vrátil do formy a poctivě se věnoval tempovým běhům. Časově jsem si říkal, že by to mohl být i kolem těch 1:25:00. Hlavně prostě držet tempo kolem 4:01/4:02 a to pude. První metry vedou z kopce, který budeme vybíhat hned dvakrát zpátky. Co vám budu povídat, na mapce vypadal o dost menší. Tempo si držím poměrně dobře a hlavně se mi pocitově běží dost v pohodě. Občas se za někoho schovám před větrem, který je nejvíc cítit asi cestou na Výstaviště. První stoupání na točně mi na náladě nepřidá, tempo padá k 4:20, moc se nešetřím, ale nedřu, opravdový závod mě ještě čeká. Trať se skládá z 1 okruhu, který půlmaratonci běží dvakrát. Zařezávám se do kopce na Svoboďák, který se táhne jak píseň práce. Je to dost hrozný, ale tak nějak to ustojím a ještě cca do 13. km se mi furt běží dobře. Pak si ale najednou uvědomím, že všichni běžci kolem mě asi běželi desítku, protože ve druhém kole jsem najednou sám. Předemnou v dáli ještě pár kilometrů vidím Michala Vítů, ale prostě se není už za koho schovat – ticho, vítr. Pak příjde zas ta točna, kde už mi dochází. Tlačit na půlmaratonu sám je hrozná dřina, už vím, že na vysněný čas to není. Vidím se přes 1:26:00. Na poslední 3 kilometry potkávám běžce, který ze mě ještě trošku vyždíme a běžíme spolu. Na mocný finiš to nevypadá, protože moc dobře vím, že mě zas čeká ten hnusnej kopec na Svoboďák – kostky, šalinový koleje, to prostě nechceš. Ať už je konec. Cílem probíhám v závodním čase 1:25:54. Kurňa, mimo plán, ale furt je to osobák skoro o 2 minuty oproti minulému roku. Hlavně vím, že jsou rezervy, akorát to chce chytnout lepší podmínky a lehčí trať. Ta brněnská je pěkně tvrdý tiplování.