Eleven půlmaraton Praha-Brandýs 2016

Hopsa hejsa do Brandejsa a zpět si v neděli 29. 5. pro zlato doběhl Vašek:

Chtěl jsem si zaběhnout nějaký půlmaraton taky jednou trochu víc na pohodu, bez honby za co nejlepším časem. Jako ideální se zdál půlmaraton ke konci května v obci Zeleneč. Dříve byl tento závod okolo 15 km, ale asi z důvodu atraktivity ho prodloužil organizátor na půlmaraton a přibral sponzora Eleven. Závod se také běžel v rámci poháru Kobras, kterouž to firmu vlastní Radek Brunner. Po Vltava run jsem se cítil dost ve formě, problémy se zažíváním byly alespoň na chvíli zažehnány. Sice jsem týden předtím najezdil v Dolomitech kolem 300 km na kole, ale týden na regeneraci stačil. Skrytě jsem doufal v dobrý čas, pokud tomu budou přát podmínky.

Na startu bylo kolem sta lidí. Rozběhl jsem to opatrně tempem 3:50 s Michalem Holíkem, který měl stejné ambice jako já, tedy jít závod tak, že si ho bude pamatovat a nepadne v cíli s epileptickým záchvatem. Trať jsem moc podrobně nestudoval, věděl jsem jen, že není úplně rovinatá a v polovině je obrátka. První kilometry byly po cyklostezce za domky a bylo tam hodně zatáček. Na šestém kilometru jsem se cítil ještě výborně. Pak přišel 300m prudký kopec dolu. Bylo potřeba si ho pořádně zapamatovat, protože se samozřejmě zpět běžel nahoru. Následoval průběh vesnicí a hodně dlouhé táhlé stoupání. Tady jsem se snažil držet tempo, což se mi chvíli ještě dařilo. Michal odpadnul za mostem přes dálnici. Věděl sem, že si to musím opět protrpět sám. Na obrátku se sbíhalo mírně z kopce a před vesnicí se odbočilo na značně kamenitou cestu. Po deseti kilometrech v nohách to nebylo moc příjemné, ale alespoň tam byla občerstvovačka, kterou jsme probíhali vlastně dvakrát za sebou. No a to celé naruby zpět. Do cíle jsem už jenom trpěl vedrem a políval se vodou. Celou cestu zpět jsem hypnotizoval soupeře před sebou. Po krpále to evidentně už nerozběhl a já se mu začal přibližovat. Ani jsem nevěděl, že když ho dám, budu mít vítězství v kategorii. Předběhl jsem ho asi 500 m před cílem a měl toho o dost víc než já.

Byl to moc příjemný a trochu zvláštní závod, protože s časem 1:24:07.9, který je docela hluboko pod mým maximem, jsem byl první v kategorii a zároveň porazil soupeře o třídu lepšího, než jsem já. Podmínky ale nebyly jednoduché. Je potřeba smeknout před prvními třemi v závodě, kterým bylo nad 40 let a zaběhli o deset minut lepší časy. Jo, až mi bude 40, taky budu takhle běhat.

(Foto: danone71.rajce.idnes.cz a markolita.rajce.idnes.cz)