Jarní klasiky

Není třeba dlouze představovat. Pro někoho jsou první dvě silniční desítky v březnu jeden z vrcholů sezony a šance si zaběhnout dobrý čas, pro někoho je to test na další závody později v dubnu a květnu. Pečecká desítka je závod, na kterém vznikaly základy našeho klubu a proto byla i letos účast skoro povinná. Osobáky padaly jak nahnilý hrušky, takže dobrý příslib do další sezony. Tentokrát to vezmeme od nejrychlejšího.

Ondřej:

Pro start v Pečkách jsem se rozhodl na poslední chvíli. Nemam to rád, mám rád věci pěkně naplánované, důvod proč jsem se na start postavil, byl dobrý pocit z úterního tréninku s Vaškem 6x1km v tempu 3:30 a taky výsledky laktátového testu z minulého týdne. Od závodu jsem neočekával nic, i když jsem doufal k překonání hranice 36minut. Plán byl dostat se na 5km za 17:45 a pak se uvidí, no a vidělo se. Po otočce na 5km jsem se cítil skvěle a věřil jsem si na čas 35:30. V cíli jsem byl nakonec rád za 35:57. Je to nový osobák skoro o 30 vteřin a hlavně příslib k dalším závodům.

Venda:

Na rozdíl od Ondřeje, jsem do závodu vkládal velké naděje. Jednoduše zbytečně velké. Zklamání pak bylo přímo úměrné. Kvalitní přípravu v lednu jsem nepřenesl na únoru, kvůli práci a viróze. Hnal jsem se hned od tréninku, což byla asi chyba. Do závodu jsem se cítil velmi dobře. V úterý jsme šli s Ondřejem poslední kvalitní trénink a nic nenasvědčovalo fiasku, ba naopak.
V závodě jsme stáli moc vzadu a tak nám běžci, se kterými jsme chtěli běžet utekli poměrně rychle. Do čtvrtého kilometru to šlo docela dobře, tempo 3:28 nebylo rozhodně komfortní, možná i trochu přepálené. Nicméně po průběhu Ratenicemi mi úplně došlo, už na čtvrtém kilometru. Začalo se mi hodně špatně dýchat, a v podstatě až do cíle jsem nemohl, přes bolest plic popadnout dech. Vůbec jsem nechápal co se děje, ale doběhnout jsem musel. Asi nějaká alergická reakce. Výsledný čas je hluboko za mojí formou a dokonce horší než loni kdy jsem skoro netrénoval. Po závodě jsem byl hodně zklamaný, ale není to žádná životní tragedie, závodů ještě bude. Jsem rád za to jak běželi ostatní, začínáme se jako tým zlepšovat.

Petr:

Po dlouhých zimních večerech konečně začíná závodní sezona a pro mě v podobě Pečecké desítky, na kterou mám od minulýho roku jen dobrý vzpomínky. Takže osobáku na 10km, zopáknem si to? Očekávání jde lehce pod 39 minut, cejtim se dobře, počasí taky vyšlo, takže vlastně ideální podmínky. Trať už teď znám a vím, že na začátku za to můžu trošku vzít, protože první 2 kiláky jsou lehce z kopce. Když pominu, že mi na startu vypne GPS na hodinkách, já je zběsile sleduju, kdy se zase chytnou a že jsem si nestoupl dost dopředu, kde je trochu tlačenice, jde to podle plánu. Po startu klesám z 3:49 někam na 3:53, odkud se pomalu vyhupuju na 3:52. Pečky mi vlastně hrozně rychle utekly – lehce z kopce, vesnice, otočka, kopeček, vesnice, kostky a jsem tam. Jediným zpestřením mi bylo, když jsem asi 600 metrů před cílem vedle sebe uviděl Martina, trochu nevěřícně se na něj podívám a přidám. Doufám, že mě nepředběhne, takže mačkám poslední zbytky sil a jakoby cejtim jeho dech za krkem. Ale neotačim se, prostě běžim a uvidí se. Na hodinkách je 38:47, na tabuli 39:04. Nakonec z toho mám čistý čas 38:59, jen jedna malá vteřina! Cíl splněn, vypadá, že forma by byla, ale pár vteřin mi tenhle rok ještě dluží.

Martin (se rozepsal trochu víc:):

Palestra Kbelská Desítka

Kbely jsem bral jako přípravu na Pečky a otestování výkonnosti. Nechtěl jsem se zde zcela uvařit, spíš naplánovat strategii na další týden podle aktuální formy. Plán tedy byl 5 km za 20, pokud to půjde i dál, udržet.

Zklamal jsem však již v přípravě. Večeře s přílišnou dávkou smetanové omáčky na těstovinách se mi již ráno vymstila a do závodního dne nenastavila nejlepší formu. Té pak nepomohla ani nezvládnutá organizace dvoutisícového závodu. Číslo jsme si sice vyzvedli téměř bez čekání, ale pak následovala skoro půlhodinová fronta na čipy. A po dalším čtvrthodinovém čekání na WC již na rozehřátí nezbývalo příliš času. Aneb volám: „Tričko za ToiToi!”

Tedy žádné dlouhé rozhlížení a rychle do závodu. První polovina utekla vcelku pohodlně, byť s ní utekla i skupinka kolem vodičů s balónky označenými čtyřicítkou. Byli ale rychlejší a tak jsem stále doufal, že bych mohl mít druhou polovinu rychlejší. Hned seběh na 6. km mi začal mé plány rozmlouvat. Tyhle metry prostě opět musíme nastoupat. No a po minutí občerstvovací stanice to začalo. Dva kopce, kterých bych si při tréninkovém tempu asi ani nevšiml, mi udělaly z šestnácti minut mého života peklo. Šedá vlčí mlha mne obestoupila a já se soustředil pouze na to, že s každou vteřinou se trvání zbytku mého trápení zkracuje. Asi pětkrát jsem v duchu zpomalil na příjemných 4:30 a vyklusával. Tělo ale přesto jelo naplno. Přestože se mi skupinka „čtyřicátníků“ vzdálila již na pár desítek metrů, stále jsem je měl na dohled, občas předběhl nějakého odpadlíka a hodinky se v průměrném tempu dostaly maximálně tak na 4:02. Na posledním kilometru, kde se silnice začal pozvolna klonit zase dolu, jsem tak viděl ještě šanci přece zaútočit na čas pod 40. Ani mocný finiš vyškrábnutý „aninevimodkud“ však nepomohl. Nicméně s čipovým časem 40:05 jsem byl i tak celkem spokojený. Hlavně je to za mnou! A příští týden v Pečkách to na profilu s podstatně menším počtem nastoupených metrů teprve rozbalím.

Dojmy jsem si tak ze závodu odvážel vcelku pozitivní. Trať byla zajímavá, počasí vyšlo skvěle, jen ta organizace na startu byla neodpovídající 30. ročníku závodu.

Pečecká Desítka

Pečky mne lákaly již od loňského roku, kdy je kluci chválili nejen kvůli dosaženým časům. Kombinace společný závod a odvozu teamovým „autobusem“ sama o sobě slibovala fajn sobotu, případně podpořenou dobrým výsledkem. Po minulém víkendu ve Kbelích jsem se navíc cítil dobře na čas pod 40 minut. Na lehce zvlněné trati a v ideálním počasí prakticky bez větru to prostě musí letět.

I přes dostatek času před startem jsem nakonec stihl jen krátký rozklus. Zahřátý jsem ale byl a aspoň jsem zbytečně neztrácel cennou energii. Člověk si to prostě vždy musí nějak odůvodnit a neztrácet optimismus.

Výstřel zazněl poněkud nečekaně, ale v naší asi dvacáté řadě bylo ještě dost času na srovnání se s překvapením. Prvních pár metrů bylo v davu náročnějších, dokonce před námi někdo upadl, ale po první zatáčce se již běželo dobře.

Na prvním kilometru jsme se seběhli s Petrem Štécem, ale jeho o pár sekund rychlejší tempo jsem odmítl akceptovat a šel si své vlastní. Jeho ambice na čas pod 39 minut jsem nesdílel a držel se plánu cca 3:55 na otočku a zpět se uvidí. V zásadě se to dařilo a Petr se mi tak metr po metru vzdaloval. Trať byla opravdu příjemná a zvlnění ji dělalo spíš zajímavější než náročnější. Na obrátce jsem držel tempo a počítal se zpomalením na mírném stoupání v následujícím 1,5 km. Běželo se ale stále dobře, nohy nepolevovaly a dokonce jsem se po obrátce viditelně skokově přiblížil Petrovi. I plán držet tempo, před 8. km si v seběhu lehce odfrknout a na posledních dvou kilometrech postupně zrychlovat, se povedl. Petra jsem docvaknul na okraji Peček. Asi jsem se mu ale neměl hlásit, protože jak mne viděl, zase zrychlil. Dalšího stupňování tempa už jsem ale nebyl schopen, navíc zatlačen ostatními až na okraj dlážděné silnice. V cílové rovince se mi tak Petr nadobro vzdálil. I kdybych se ho dokázal držet, nepředběhl bych ho. Nohy už prostě vydaly vše. Cílovému času lehce přes 39 minut (čipový 39:01), a tedy i osobnímu rekordu, jsem ale ani nemohl uvěřit. Zlepšení o více jak minutu oproti Kbelům bylo velmi příjemnou vzpruhou pro další trénink.

A třešničkou na sobotním závodění pak byl výborný společný oběd v poděbradském Hotelu Golfi.

Petr:

Pečky jsem běžel poprvé a bral jsem je spíš jako prověrku aktuálního stavu. Z důvodu dvouměsíční vakcinační přípravy na jaro jsem neodběhal moc rychlých tréninku a tam jsem vlastně moc netušil na co běžet. Řekl jsem si, že to zkusím držet pod 4:10 na km a po otočce se uvidí. No vidělo se, byl jsem už dost vyndanej a vlastně jen zázrakem jsem tempo udržel až do cíle. Průměrný tep 186 tak nějak odráží, jak to bolelo. Nicméně s časem někde na úrovni osobáku musím být vzhledem k okolnostem spokojen.

Výsledky: