Malá kunratická 2016

Příjemný rychlý podzimní kros za čtyřicet korun českých. To je každoroční Malá Kunratická pořádaná klasickým Sabzem. První vlna v 10:30 tvoří borci nad 40 let a v 11:00 přichází čas na nás, na mladý borce plný elánu a odhodlání to poslat do prvního kopce, co to dá. Lezeme na start ve složení Lukáš, Kuba a Petr. V závodě bere Lukáš 7. flek s časem 12:48, Petr 13. místo a Kuba 15. místo. Pohodový dopoledne zakončujeme u fandícího Ondřeje u dobrýho jídla a pití.

Petr

Na závod jsem se hecnul až ráno před závodem. Poslední měsíce stály běžecky za prd, ale co, když nemám lupen na Velkou tak se spokojim s Malou. Přeci co je malý, to je roztomilý. Lezem s klucíma na start a čekáme v hloučku 3,2,1, START. S Kubou se potkávám na závodě poprvé za éru běhání, takže rozkaz zní jasně, držet se ho zuby nehty a potom vyzkoušet nástup. Vybíháme, Lukáš nám ukazuje hned záda a já se řadím za Kubou a před prvním kopce se dostávám před něj. Ten mi to oplácí na rovince. Krčskej studenej vzduch řeže plíce a já slintám jako bernardýn. Přichází poslední stoupání a Kubovi těžknou nohy, teď přichází moje chvíle a já se dostávám opětovně před něj a naštěstí naše výměna byla už poslední. Jdu s vervou do seběhu, který kopíruje Velkou Kunratickou a dobíhám 10 vteřin před Kubou. V cíli chrčim, chrochtám, no a vytvářim další vošklivý zvuky, který by malý děti neměly slyšet před spaním.

Lukáš

Malá Kunratická je závod, který jsem měl v hledáčku již dlouhou dobu. Letos to však bylo poprvé, kdy jsem se mohl zúčastnit a zkusit si krátký běh v kopcích. V Kunraticích jsem byl tři dny předem a trasu si proběhl, abych alespoň minimálně tušil do čeho jdu.
Na start jsme dorazili s předstihem a v ranní zimě jsem se do dresu netěšil. Nebylo ale zbytí a tak jsem v 11 mikinu sundal a postavil se v tílku do druhé řady. Nemá cenu se na podobné vzdálenosti šetřit, tak jsem první rovinku letěl jako vítr. Po prvním kopci se pořadí ustálilo a já se stále cítil dobře. Druhé stoupání ani za kopec nepovažuji a půlka závodu byla za mnou. Největší obavu jsem měl z posledního kopce, který je mírný a běhatelný, tzn. přesně takový, jaké nemám rád. První třetinu jdu dobře dle svého, pak se ale objevuje Ondřej a křičí na mě. Cca 10 metrů přede mnou soupeř a předseda má pocit, že ho musím dát. Další dvě třetiny kopce tak šlapu více než jsem chtěl, což se na následné dlouhé rovince projevilo. Rychlá byla, jen ne tak jak bych chtěl a poslední seběh do cíle nebyl tak dlouhý, abych se před něho dokázal dostat. Vyběhl jsem si tak sedmé místo v kategorii a desáté celkově. S časem 12:48 jsem na první pokus spokojen.

Kuba

S Malou kunratickou jsem měl první zkušenost před 2 lety a moc se mi líbila. Po loňském vynechání jsem chtěl nástrahy Krčáku okusit znova. Start proběhl tak rychle, že si člověk ani neuvědomí, že už běží. Lukáš se vzdaluje a vím, že mám za sebou Petra. Přibíháme k prvnímu kopci, kterej je sice krátkej, ale přijde mi nejhorší. Hlavně to nepřepálit. Vyšplháme nahoru, Petr se dostává přede mě. Následuje rovinka, běžím si svoje a cítím se dobře. Seběh a druhý kopec, který vlastně ani kopec není, kde se dostávám před Petra a zase běžíme po “rovině”. Otočka, seběh dolů, přes lávku, zdraví nás známí a hurá na poslední kopec, kterej mám v tréninku fakt rád, ale tentorkát mi nechutná. Pot, studenej vzduch, sliny, súpění…a ruce na kolena, to je konečná. Vím, že jsou za mnou další 3 závodníci a nechci je před sebe pustit, ale uděláme klasickou chybu, na chvíli přejdu do chůze, což se mi vymstí a nejen Petr jde přede mě. Říkám si, že ho nahoře docvaknu, ale jeho dlouhý nohy tvrdí opak. Bojuju sám se sebou a těším se na seběh do cíle, tam už nic nenaženu. Do cíle dobíhám za 13:59, o 2s pomaleji než při premiéře – kdybych měl tentokrát hodinky, asi bych to ještě zmáčknul. Musím do tréninku zařadit rychlost, ale stejně vím, že tyhle krátký závody nejsou moc pro mě, sprinter ze mě nikdy nebude. Atmosféra těchto malých závodů je ale skvělá, za rok tedy zas!