Pardubický vinařský půlmaraton a MČR v půlmaratonu 2015

Pardubický vinařský půlmaraton je vysoká kvalita ve všech směrech a proto je jistota že nás v Pardubicích potkáte každý rok. Letos závod běžela čtveřice reprezentantů RBZ. A poprvé v krátké historii oddílů jsme mohli vyslat naše zástupce do MČR, jenž je součástí tohoto závodu. Všichni vlčáci si dokázali zaběhnout nová maxima a pěkně tak reprezentovali RBZ PRAHA, díky!

Ondřej : 1:19:09
Vašek : 1:20:28
Petr Štéc : 1:27:59
Martin : 1:28:17

Vašek: V Pardubicích jsem si chtěl tradičně zaběhnout pěkný čas na půlmaraton. Od desítky v Pečkách jsem běžel jenom jeden závod do vrchu, jinak jsem se snažil připravit na tempo kolem 3:48, tj. zaběhnout konečně čas pod hodinu dvacet. Ze začátku jsem šel trochu rychleji, ale cítil jsem se dobře tak jsem nezpomaloval. Asi od sedmého kilometru jsem se držel skupinky, která mě úspěšně protáhla nejproblematičtější pasáží kde byl silný protivítr. Při průběhu do druhého kola, jsem měl lehkou krizi a nedokázal jsem se skupinky udržet. To byla zásadní chyba, protože v druhém kole jsem naopak běžel úplně sám a chytal jsem veškerý vítr na přímo. Předbíhal mě jeden prcek za druhým, zařadit se za ně nedělalo žádný rozdíl. Na závěr už mi docela chyběli síly, naštěstí náskok z prvního kola byl docela dostatečný, takže to stejně stačilo na osobák. Pod 1:20 to nebylo, ale vzhledem k tréninkovému výpadku od podzimu do ledna je to paráda. Organizace jako vždy super, Pardubice řadím k nejlepším půlmaratonům v Čechách. Piva, koláčků a jídla co hrdlo ráčí:)

Petr: Na Pardubice jsem se hodně těšil, protože to pravděpodobně bude jediný 1/2M tento rok. Zdá se, že počasí vychází parádně – zataženo kolem 10 stupňů, takže trenky a tílko se zdají optimální volbou. Ale jak se tak předtím procházím, říkám si sakra, začíná trochu foukat a taky že jo. Nevadí, jsem připravenej, říkám si. Chci jít pod 1:30:00. Měl jsem začít s Martinem, ale v tom předstartovním zmatku se mi ho nakonec na startu nepodařilo najít. Takže jsem sám. Plán byl zkusit 4:15, od půlky kolem 4:10 a posledních pár km trošku napálit. No a vše bylo jinak. Začal jsem na tempu 4:09 a to v podstatě +- držel až do konce. První polovina utekla rychle, ale menší krize přišla kolem 14. km, kdy mi začala být i trochu zima, až jsem dostal husinu. Ale šikovně jsem se na usecích, kde hodně foukalo, držel za vyššíma běžcema, abych šetřil síly. Poslední 3 až 4 km už trochu bolely. Proto to dělám! Nakonec jsem dokázal držet tempo a do cíle si doběhl pro čas 1:27:59 (osobák), takže můj další běžecký cíl si můžu odšktrnout a převládá spokojenost. Příští rok doufám zas a stáhnu to ještě o pár minut níž. A ty boloňský noky v cíly byly fakt šíleně přepepřený.

Martin: I přes obavy z kvality výkonu, který budu v Pardubicích schopen podat, a stresu před startem, se závod nad očekávání povedl. Příchod na start těsně před výstřelem dohnal nedostatečné rozklusání a tak se od začátku běželo dobře. Jen jsem se ani nepozdravil s ostatními vlčáky o pár řad minul Petra Štéce, se kterým jsme měli podobný plán průběhu závodu.
Od začátku se mi nicméně dobře dařilo držet rozumné tempo a střídavě využívat soupeřů jako štítů proti větru, který byl obzvlášť před severní otočkou velmi nepříjemný. Zbývalo i dost sil na několik zrychlení pro “docvaknutí” skupinek s větším odstupem. Po nakopnutí gelem někde kolem 13. kilometru jsem se začal těšit a připravovat na zrychlení před cílem a využití zbylé energie. To přišlo po otočce na 18. kilometru, když mne předbíhali dva šlachouni. Sice jsem se jich neudržel, ale až do cíle jsem zvyšoval tempo. V cílové rovince sice již proti silnému větru nikdo nepomohl, ale těch pár set metrů bolesti v maximálním úsilí bylo tou správnou třešničkou za jinak příjemným závodem. A nejvíc potěšil čipový čas 1:28:00, tedy poměrně hluboko pod plánovanou hodinou a půl. Navíc jsem (na druhý pokus :-)) pokořil svůj 16 let starý osobák ze Stromovky. Jsem rád, že jsem v dresu RBZ nezklamal a s ostatními vlčáky si užil tenhle fajn závod na pěkné rychlé trati! A vlastně i to počasí nakonec vyšlo téměř ideálně.

Ondřej: Pardubice jsem měl jako cíl už od podzimu, plánoval jsem pokořit hranici 1:18. Výkon v Praze ukázal že to pude. Trošku odlišný pocit jsem získal na posledním před závodním tréninku kvality, vysoký tep a pocit že jdu hranu, doufal jsem že to vyvolala rychlá změna počasí. Omyl! V sobotu byla situace velmi podobna, od začátku jsem cítil že se mi neběží dobře, už na 9 km jsem se propad do krize a plánovaný scénář shořel. Nový plán byl nezačít plakat nahlas. Na 16 km jsem zažil trošku toho štěstí a radosti, když mě doběhl skupina běžců která mě dokonale pomohla na nejtěžší větrné pasáži, udržet jejich tempo bylo zlo, ale menší než se větrat. Výsledný čas byl sice osobní rekord, ale to je málo!! Na druhou stranu závod byl super, kluci z teamu běželi fantasticky a u trati jsem měl hromadu fans, kterým za podporu děkuji!!