Pražský půlmaraton 2016

V sobotu se uskutečnil tradiční závod spousty NEJ, Pražský půlmaraton. Male shrnutí a dojmy ze závodu sepsali účastníci Lukáš a Ondřej.

Ondřej:
Pražský půlmaraton je pro mě závod plný minusu a jednoho plusu. Ohromná masa lidi, panika před startem, nemožnost kvalitně se rozběhat, trasa, která mě vyloženě nechutná, ale na druhou stranu fantastická atmosféra při závodě. Závod jsem pojal jako zkoušku před vrcholem jara, Vinařským půlmaratonem v Pardubicích. Očekával jsem atak 1h a 19min, strategie začít pomaleji a postupně zrychlovat. To se dařilo a od začátku jsem se cítil skvěle, v klidu jsem se držel plánu a měl prostor užívat si atmosféru. Stroj se zadrhl na 15km, tempo na hodinkách bylo 3:42, ovšem reálné tempo podle značeni trasy bylo pod 3:50. V úseku Rohanského nábřeží kde se trasa otočila a běželo se po větru, jsem se pokusil o zrychlení, bohužel velmi podobná situace, řezal jsem do toho, hodinky ukazovali 3:30, ale značení 3:45. Na 18 km jsem vypočítal, že hranice 79 minut je spíš utopie, poslední úsek závodu je z velké časti po kostkách a ty dokážou totálně rozebrat nohy i odhodlaní. Na posledním kilometru byli kluci z teamu a kamarádi, pokoušeli se mně hecnout a popohnat i odevzdanou hlavu. Za úřadem vlády jsem ještě zastavil a pozdravil Emilku, která řádila radostí, že vidí tátu. Na posledních par stech metrech jsem míjel v proti směru běžící masu, které zbývala skoro 10 km závodu a v duchu si říkám to není špatný. Stopky se zastavují na 1:19:18, spokojenost, kontrola tepu ukazuje, že dobrý pocit odpovídá tepům, průměru 172 a 180 max., začínám se těšit na Pardubice… Díky všem co mi u tratě fandili.
Lukáš:
Cíl pražského půlmaratonu byl jasný, pokusit se co nejvíce vylepšit můj dosavadní rekord, který jsem loni dokázal těsně stlačit pod jednu a půl hodinu. S Ondřejem na startu se dostávám do popředí koridoru A, kde očekávám rychlý nástup. Cítím se silně, jsem ochotný riskovat a rozbíhám pocitově velmi rychlý závod. Jak se ukázalo později, nebylo to moudré rozhodnutí. První desítka za 40:08 je přece jen trochu moc. Do cca 15. kilometru běžím a cítím se dobře, od této mety se ale vše mění. Problémy se žaludkem následuje znatelné zpomalení a celkové přemlouvání pokračovat dále v pohybu. Protivítr naštěstí po otočce za libeňským mostem přestává a mě čeká nekonečná rovinka Rohanského nábřeží. Začínám před sebe pouštět lépe připravené běžce a celkově upadám do zcela off-line režimu. Můj zřejmě nejtěžší závod končí v čase 1:28:08 úplným vyčerpáním a velkým poučením pro reparát v podobě Vinařského půlmaratonu v Pardubicích za 14 dní.