Prokopský nočník 2016

Druhý ročník seriálu večerních crossových závodů v Prokopském údolí. Pro Lukáše a Petra mají tyto závody neodmyslitelné místo v jejich kalendářích. Skvělá atmosféra, organizace, tratě a hospody – byla by téměř hloupost se nezúčastnit.

25. 10. Klukovice – 5,7 km, 180m+

Petr:

Nočník je zase tu a tak nějak podvědomě ve znamení poměřování sil s Lukášem, který se přeze mě minulý rok celkem přehnal. Prostě je v tomhle dobrej, já jsem spíš tempař. Už když vidím ten profil, tuším průser. Ale tenhle rok mám nabito, takže se toho nebojím a držím se ostatních v přepáleném startu. Vím, že musím cuknout Lukášovi v prvním kopci, ale snažení trhnout se mě stojí hodně sil, on jde na samotném vrcholu přede mě. Zkouším se ho držet, ale pomalu se vzdaluje, aby mi v posledních schodech zmizel z dohledu. Jdu na kolena. Předbíhá mě ještě jeden běžec a já se morálně zlomený dobelhám do cíle. Celkově 11. místo z 53 chlapů. Velké zklamání. Lukáš mi dal 26 vteřin.

Lukáš:

Letos jsem si nebyl zcela jistý kolísavou formou, profil trati ale hrál v můj prospěch a já věděl, že Petra minimálně potrápím. Na startu jsme se všichni nechali trochu unést rivalitou a do prvního kopce jsme to rvali, co to šlo – jako by cíl měl být na vrcholu. První seběh a já nastupuji – mému dlouhému kroku z kopce málokdo stačí. Udělám si kousek náskok, ale na rovince mě Petr dobíhá a já se sotva držím, aby mi neutekl. Druhý kopec jdeme kousek od sebe a na vrcholu nastupuji podruhé. Tam už se Petr nechytá a já běžím osamoceně až do cíle. Poslední schody bolí, ale k mému překvapení je vybíhám skvěle. V cíli sedám na zem a netuším, čí jsem. Byl jsem optimista, nicméně toto jsem nečekal – při vyšší účasti než loni mě deváté místo těší.

8. 11. Jinonice – 6,8 km,  110m+

Petr:

Do druhého závodu jdu s jinou strategií a to držet se v háku za Lukášem s tím, že pokud zbydou síly, tak si ke konci zrychlit. Vím, že trať zná, tak ať mě protáhne! Daří se mi to dobře, závod je hodně běhatelný a těch 100m v nastoupaných metrech se tam úplně ztratí. Lukáš mě před posledním lehčím stoupáním a cílovým seběhem po asfaltu pouští před sebe, ať jdu. Příjde mi to brzy, ale zkouším to. Doufám, že nemá dost sil, ale drží se mě zuby nehty. Sakra, to jdu tak pomalu nebo to on tak rve?! Vím, že je to druhá možnost. Nikdy nic nepouští a drtí do posledních chvil. Už slyším, jak mi šlape na paty. Zaberu. Tohle mu nemůžu nechat! A je z toho moje první vítězství nad Lukášem, ale hodně s odřenýma ušima – jen 2 vteřiny. Celkově 10. místo z 69 chlapů. Tohle jsme si dali velmi pěkně!

Lukáš:

Druhou trať jsem si proběhl předem pár dnů před startem. Výhoda profilu se zde proti minulému závodu vypařila a já měl jedinou šanci setřást Petra v první technické půlce. Znám jeho teoretickou přípravu, takže jsem tušil, co přijde. Nahoru dolů, doleva doprava, střídání tempa ale Petr stále na dosah ruky za mnou. V technické pasáži mi to nevyšlo, takže na otočce radím Petrovi, ať jde přede mě – už bych ho jen zdržoval na rovince. Poslechl mě, nasadil tempo a zrychlil. Chvíli nás dělí dva metry, jindy deset ale v posledním seběhu ho ještě zkouším stihnout. To se mi nedaří a tak probíhám jen dvě vteřiny za ním. Jedenácté místo a pocit z dobře odvedené práce.

10. 11. Barrandov – 5,9 km, 150m+

Petr:

Do posledního závodu jdu s tím, že celkově Lukáše už asi nedám, ty cenný vteřiny z prvního závodu jsou sakra znát. Takže cíl je jasný, prostě se do toho týmově opřít! Máme mezi námi v celkovém pořadí borce, který nesmí dát Lukáše a já bych se rád přesunul před něj. Trať je něco mezi prvním a druhým závodem, ale podmínky jsou nejtěžší ze všech. I když je teplo, celou cestu bojujeme s blátem a mlhou. Dost to klouže a možná jsem sebou někde neflákl jen štěstím. Takže fajn, jdeme za RBZ. První dává Lukáš, já v háku. Dva borci před náma kufrujou, což je stojí celkové místo. Sice nás ještě na chvíli předběhnou, ale my nehodláme tuhle výhodu pustit. Posouvám se před Lukáše, abych to taky chvíli oddřel. Jdeme to libově a ke konci stříháme i ty 2 kufrující běžce. Ale dělí nás opravdu jen vteřiny. Je to na krev. Ten poslední kopeček sakra bolí! Už jen pár metrů do cíle a vím, že je to tam! Tentokrát z toho mám super pocit týmové práce. Šli jsme to snad ještě líp než Jinonice. V závodě jsem pak vybojoval 5. místo ze 70 chlapů a celkově v seriálu obsadil krásné 7. místo z 28 závodníků, co běželi všechny 3 akce. Lukáš mě podle očekávání dal v celkovém pořadí, ale musím říct, že si z toho odnáším pocit dobře odvedený práce pod barvama RBZ. Nočník je prostě krosovej závod, kterej chceš.

Lukáš:

Cíl pro poslední závod je jasný – udržet průběžné umístění a vymačkat ze sebe maximum. V mlze a blátě to není těžký úkol, po běžecké stránce to jsou nejhorší podmínky. Dlouhého kopce kousek po startu jsem se bál, s Petrem jsme ale sehraní a střídáme se v čele. Běžecké pole se ustálilo a cca dvacet metrů před námi dva kluci, kteří ale na vrcholu kopce špatně odbočili. I já sám jsem si odrazky všiml na poslední chvíli a s vypětím sil jsem na ně křikl. Během chvíle se vracejí a pokračují stále před námi, ovšem nyní již ne na dlouho. Jednoho předbíháme a pokračujeme ve třech dále. Dostáváme se na cestu, kterou již znám a mám představu jak daleko je cíl. Poslední seběh, kousek rovinka a již jen kopec k hospodě. S Petrem zrychlujeme a necháváme třetího za našimi zády, v cíli nás ale všechny dělí jen jednotky vteřin. Opravdu dobře týmově zvládnutý závod, Petr zase dvě vteřiny přede mnou a já si tak vyběhl šesté místo ze sedmdesátky běžců. S vyšší účastí než loni jsem pomýšlel na celkové umístění v seriálu kolem desátého až patnáctého místa, nakonec jsem ale obsadil 6. místo z 28 chlapů. Naprostá spokojenost a již nyní se nemůžu dočkat jarního závodu. Velké díky organizátorům – děláte to vážně dobře.