Nejlepší trénink je závod!

V březnu bylo závodů spousta. Oproti Pečkám, jsme se dost rozutekli, a každý si šel to své, ať už tréninkově, nebo k plnění svých cílů.

Jarní prokopský nočník

22.3. Barrandov – 8,5 km, 230+

Lukáš

Po zkušenosti z podzimní série závodů Prokopského nočníku jsem nad jarním startem neváhal. Pro mě v podstatě první ostrý start po zimě, která bohužel není můj kamarád, plán tak byl otestovat formu před pražským půlmaratonem. První polovina trasy stejná jako loni, druhá prodloužená a zákeřná, což jsem se dozvěděl až při samotném běhu. Tempo bylo protentokrát zvolené dobře a změny v průběžném pořadí se konaly v podstatě jen v kopcích/sebězích. Neznalost trati mi připravila překvapení ve formě dvou velkých kopců v samém závěru, na které jsem již neměl rezervy. Cíl ale naštěstí nebyl daleko a žádná ostuda se nekonala, doběhl jsem v čase 39:54, který (v tentokrát menší konkurenci) znamenal 5. místo v kategorii a 8. v absolutním pořadí. Subjektivně jeden z mých nejoblíbenějších závodů, na který se budu rád vracet i nadále.

Petr

Tento týden se mi příliš nechtělo jít rychlý trénink a tak jsem byl vlastně docela rád, když se Lukáš ozval s možností jít si zazávodit. Motivace se hledala o to jednodušeji, když jsem nikdy žádný podobný závod neběžel. Jelikož prostředí Prokopáku vůbec neznám, tak jsem absolutně netušil, co mě čeká a jak mám běžet. A tak jsem se prostě na začátku chytil skupinky, která mi přišla, že běží rozumně. Zvolil jsem dobře, protože jsem běžel tak nějak na hraně svých možností a zároveň jsem se nemusel starat o sledování trati kudy kam. Někde na 5km jsem trochu zrychlil a šel ve své skupině do čela a v tu chvíli jsem poznal v plné parádě jaké to je běžet sám, ve tmě a v prostředí, které vůbec neznám. V závěru závodu mě dost překvapily dva extrémní výstupy, kde mě moji kolegové opět doběhli a tak jsme do cíle finišovali v minimálních rozestupech. Všichni čtyři jsme si tak vzájemně pomohli k pěkným časům a super pocitu, že jsme si zazávodili. S umístěním na 15. místě ve skupině a 20. celkově v čase 43:16 jsem maximálně spokojen. Atmosféru rodinného nočního závodu jsem si parádně užil a určitě se na Prokopský nočník rád vrátím.

Hala SABZO 3km

26. 3. 2016

Dalším závodem, na který jsme se po roce vrátili, byla halová „trojka“ seriálu Sabzo. V hale ve Stromovce jsme na 200m dráze poměřili síly zbylé po jarních klasikách. Vzhledem k pracovnímu nasazení a jiným zádrhelům se na startu sešli pouze tři vlčáci – Ondřej, Martin a Lukáš. Poslední z nich si chtěl jistě spravit chuť po závodní absenci v Pečkách, kde figuroval pouze jako řidič, asistent, fanoušek, fotograf a divák.

Oproti loňsku se všichni tři sešli v prvních rozběhu tříkilometrového závodu a mohli tak porovnat síly napřímo. Velký kontakt se ale vzhledem k předzávodním plánům nečekal. Zatímco Ondřej cílil na 9:45, Martin na 10:30, Lukáš pak na cíl. Dle očekávání se tedy po startu rozprostřeli v závodním poli a rozdíly byly nejen v časech, ale i počtu kol, která jim vedoucí závodníci nadělovali.

Ondřej

Po loňské zkušenosti další bod mého kalendáře. Letos jsem závod absolvoval tři dny po Pečecké desítce. Plán atak času 9:50, začátek jsem rozběhl na pocit klidněji zavěšený za Michala Procházku, který umí 3km okolo 9 minut. Zhruba po prvním kilometru jsme se propracovali k doběhnutí větší skupiny běžců, která začala zpomalovat. Tam mi Michal utekl, manévr předběhnutí skupiny mi přisel strašně komplikovaný a vyčerpávající. Zbytek závodu jsem již odběhl sám, poslední tři kola jsem tuhnul. Výsledek 10:00:05 je srovnatelný s loňskem, takže dává naději pro důležitější závody.

Martin

Své dobře rozběhnuté tempo jsem nedokázal udržet za hranici 2 km, kde s případným zrychlením ještě byla šance na atak hranice 10:30. Poslední kilometr jsem ale protrpěl a v cíli z toho byl osobák a zlepšení oproti loňskému času „jen“ o 11 sekund. Vzhledem k maximálnímu závodnímu nasazení v uplynulých dvou sobotách to ale považuji za slušný výsledek a převládá spokojenost.

Lukáš

3.000 metrů je vzdálenost, při které se na jiných závodech sotva zahřeji. Přesto jsem si po vynechání jarních klasik chtěl otestovat formu po zimě a rozhodl se běžet můj dosud nejkratší závod. První polovina ubíhala překvapivě pomalu a počet zbývajících kol se jen neochotně snižoval, což mi moc v náladě nepomáhalo. Po krátkém vnitřním přesvědčování, že se jedná celkově opravdu jen o 3 km, pokračuji do druhé půlky, kde začínám mít problém počítat jednotlivá kola. Organizátoři tento problém nesdíleli a dokázali pohlídat to, co já již ne, a tak dobíhám do cíle v čase 10:52 s maximální spokojeností.