SABZO Košířský okruh 2016

Martin Stehlík
Po několika dnech na kole jsem na závodění neměl nohy. Navíc se blíží Vltava Run, na kterou je nutné trochu sil pošetřit. Proto jsem tento závod pojal spíš tréninkově a držel se plánu rozběhnout pomalu a podle pocitu případně přidávat. Trať jsem neznal, ale nějaký chytrák před časem psal, že je to rovinka. Ironii jsem ze zprávy bohužel nevyčetl. Ale hned po příchodu mi bylo jasné, že to tak lehké nebude.

Po startu jsem tedy do prvního kopce nasadil tempo „důchodce“ a také se mi hned všichni začali vzdalovat. Ztuhlým nohám se stejně moc nechtělo, tak co. Buď se rozběhnou, nebo už vůbec. Hlavně to nepřepálit. To potvrdily dva brdky v druhé půli trati, kde šly ruce na kolena. Postupně jsem se dostával do tempa a zvyšoval úsilí směrem k závodnímu. V dalších kolech jsem skalní Sabzáky v kopcích zase stahoval a předbíhal. Jelikož jsem si na začátku třetího kola vzal pár míst zpátky (promiň Petře), už jsem mohl jen zrychlovat, abych o ně zase nepřišel. Nohy se postupně rozhýbaly a tak po prudkých stoupáních posledního kola tedy už jen natáhnout krok a byl tu cíl. Nakonec nastoupáno skoro 200 m na 5,2 km. Pěkná to rovinka.

Celkově příjemný pocit z dalšího komorního závodu na náročné, ale moc pěkné trati. Už se těším na příští rok, kdy to už budu trhat naplno!

Petr Struk
I když je tendle závod maličký, tak si ho užiješ do sytosti. Cestičky, které se vlní parkem Cibulka nahoru a dolů, tě nenechají vydechnout. Peťa mě nabírá doma a vyrážíme směr Cibule, kde si od paní bereme čísla za krásných lidových 30 korun českých. Přichází Martin a jsme komplet. Stoupáme si na start vedle Michala Procházky, jehož účast na startovní čáře předznamenává budoucího vítěze závodu. Pán s pytlíkem od hladké mouky paraduje výstřel z pistole a tak se vydáváme na trať. Začátek pěkně dolů z kopce, kde se již trhá pole. Kluci mi odbíhají, vidím jim záda. Petr mi utíká a Martina stahuju, dokonce i předbíhám a nechávám ho za sebou celá dvě kolečka. Nahoru a dolů, nahoru a dolů. Náběh do posledního kola a Martin mi šlape na paty, řádně uhýbám do svahu, abych ho pustil před sebe, neboť vím, kdo má z nás více naběháno. Martin se mi vzdaluje čím dál víc a na mě nechal souboj jen s první ženou závodu. Ta mi utíká na rovinkách, ale kopečky jsou moje. Poslední stoupák před cílem, nasazuju Kilijana a za hlubokého vzdychání a hekání jí „předbíhám“. Vytvořil jsem si dostačující náskok až do cíle. Již melu z posledního a jsem rád, že závod končí. Krásný závod zakončujeme s klucíma na zaslouženém pivku.

Petr Štéc
Ač jsou závody pod hlavičkou SABZO stálicí naší běžecké scény, já měl tu čest se na ně podívat pořádně zblízka až včera. Ne jinak než v lesoparku Cibulka, kde nás čekalo něco přes 5 km s cca 150 nastoupanými metry. Okolí jsem už trochu znal ze společných běhů s Peťou Strukem za dlouhých mrazivých večerů. Ale přes den to přeci jen všechno vypadá trochu jinak, takže jsem měl strach, jestli neztratím vlčí stopu. Na přivitánou k nám doletí hláška ve stylu “hele mlaďoši”. A je to tak. Věkový průměr, jak už to u SABZO závodů bývá zvykem, je poměrně vysoko. Ale vzbuzuje to ve mě naopak respekt vůči tomu, že si běžci v takovém věku dokážou poradit s tak náročnou tratí, kde nebylo nic zadarmo. Na startu nás k poměření sil čeká asi 50. Potkáváme Michala Procházku, který je jasným favoritem. První metry mě trochu rozhodí nefungující GPS hodinky, naštěstí se mi je podaří po chvíli sepnout. A jdeme do toho! Závod se skládal ze tří kol, kde to první bylo trošku zkrácené, ale všechny měly tu stejnou dávku utrpení v podobě cca 800 metrů lehce nahoru, které končily nejlepší částí závodu – dvěma prudkými kopečky, které jsme zcela správně pojmenovali jako “zuby”. Nemilosrdně se do nás zakously, i když to mělo být naopak. Zdá se, že jsem rozběhl podle správného výkonu, protože jsem si držel páté místo a ve druhém kole poskočil i na čtvrté, ze kterého mě ale takticky sundal běžec za mnou, který šetřil síly, aby mi to ve finiši ukázal. I tak jsme doběhli téměř stejně. Takže šup kopec, zuby, kolem rybníčku, takhle třikrát, končíme a pátej flek je doma. Zatím mé nejlepší umístění, i když v této konkurenci dost závádějící. Ale i to se počítá! Není nad to si občas odpočinout od velkých závodů a střelit si něco menšího za krásných 30 korun.