Skalka kros 2016

Každý rok se zúčastňuji krosové Skalky skrz očnici zrcadlovky, ale nyní přišel čas oblíknout si dres a poprat se s šesti kilometrovou tratí jako správný vlčák. Počasí na kopečku bylo přímo aprílové, slunce stále zalézalo za mraky a občas se k tomu přidal i polétávající sníh, kterého bylo naštěstí pomálu. Po příchodu na závod si převzít číslo a čip, převléknout se, předstartovně se vyčůrat a šup do startovního koridoru mezi závodníky. Mezi přední borce se necpu, neboť vím, kde je moje místo, tudíž jim zalézám za záda. Start přesně v 13:00 a jde se do toho. Krosová Skalka má tři kolečka (taková malá Velká Kunratická) po dvou kilometrech. Je plná seběhů a výběhů, rovinku bys na trati hledal marně. Po výstřelu vybíháme a každý si hledá svoje místo v závodním poli. Koušu první výběhy, ze seběhů to pouštím a tak pořád dokola. První kolo zařezávám v čase 9:33. Vydávám se do druhého, kde se již pro mě pomalu láme chleba. Začínám zpomalovat a tuhnout. Vybíhání kopečků v prvním kole si vzalo svou daň a nyní přichází styl Kilijan a ruce na stehna. Druhé kolo mám za 10:26. Třetí je již na morál, oči slzí, pusa slintá, plíce skomírají. Před sebou nikdo, za sebou nikdo a já si jen přeju, abych byl co nejrychleji za cílem u stánku s pivkem. Finišuji v čase 30:26 a mám toho plný krosky.

Skalka je prostě krásný závod na, kterém se dokonale vyndáš. Doporučuji vřele všem. Závod končím na celkovém 29. místě, v kategorii 17. flek. V týmech, který jsme vytvořili s kamarádem Liborem a Davidem končíme prvně na 3. místě, kde při vyhlašováním bereme věcné ceny a záhy se dovídáme, že nastala chybka a jsme čtvtí. Nevadí, se sebou jsem spokojen a to je hlavní. Příští rok znovu a lépe.