Skalka kros 2017

Kluci se o víkendu vydali na Skalku, ne na stanici metra, ale na přírodní památku Skalka na Praze 5. V sobotu panovalo dost nevlídné počasí, na pěkně bahnitej kros jako dělaný. Dvou kilometrová trať po třech kolech dala vlčákům pěkně zabrat, kompenzovala to ale prvním místem v týmech. Zima, déšť, bahno, to byl letošní jarní Skalka kros pořádaný H-triatlonem.

Petr

Na Skalku jsem se vydal s cílem stáhnout čas z minulého roku s vidinou pod 30 minut. Druhá motivace do závodu byla si urvat Martinův skalp, se kterým mám zatím zápornou bilanci. Povedlo se na 50%. Zazněl výstřel a běží se. Po chvilku nám malej Peťa bere dráhu a já se snažím klasicky napálit první kilák jako debil, což se mi povedlo. Podařilo se mi na Martina hned na začátku udělat fóra, který držím až do cíle. Po chvilce je mi jasné, že můj plán pod 30 minut je v prachu, teda v bahnu. Dokončuju závod s těžkým dechem ve druhý desítce a jsem rád, že je to za mnou. Čas přesně na 31 minutách byl sice zklamáním, na druhou stranu jsem nechal poslední dobou neběhacího Martina za zády. Už se těším na podzimní Skalku. Díky Báře, Milošovi a Jirkovi za fandění.

Malej Petr

Neutekl ani týden po půlmaratonu a já postupně zvažoval, jestli se se Skalkou poprat nebo ne. Týmový duch nakonec  zvítězil a já na poslední chvíli doplnil RBZ trio, abychom společně zkusili pokořit bednu. Řekl bych, že závodní den se aspoň pro mě nesl v trošku nevlídné náladě, kterou mělo na svědomí opravdu hnusné počasí. Utěšoval jsem se jedině tím, že je to jen 5,5km a v těch kopcích mi bude stejně vedro. A taky, že bylo! Po dlouhé době jsem si vzpomněl na podzimní seriál Prokopský nočník, který je plný bláta, zimy, deště, prostě takovej ten klasickej krosík. Ne jinak tomu bylo na Skalce. Rozbíhám hodně rozvážně, protože je dobře známo, že z přepáleného kopce už se zpátky nedostaneš. Jedno kolo, druhý kolo a mě to celkem šlape, držim se chlápka před sebou a čekám, kdy to rozběhne. Nerozběhl. Ve třetím kole jdu před něj a zkouším trošku natáhnout krok. Pak už si jen pamatuju, jak kloužu do cíle, protože jinak se to nazvat nedá. Čas 28:02 mi stačí na sedmé místo a já mám pocit, že bych klidně ještě jedno kolo zvládl. Nakonec ještě čekáme, jak dopadne vyhlášení týmů, protože si věříme a to oprávněně. První místo patří RBZ!

Martin

A byl tu další závod, na který se nevyplatí jít bez důkladné přípravy. To jsem si říkal už při startu. Bahnitá rovinka před finišem, na které při našem příchodu klouzali dobíhající závodníci kategorie Hobby, také vypovídala o lecčems. „Ale mám přece pořádné špunty, takže tohle mi nehrozí.“ Chyba.

Každopádně, plán byl osahat si v prvním kole trať, nikam se nehnat a postupně zrychlovat. Tenhle plán mi ale naboural prakticky už první kopec. Další profil trati mi nepomohl. Ani chvíle na odpočinek, protože výběhy střídali seběhy, případně kluzké bahno. Takže již druhé kolo bylo utrpení a začal spíš boj o dokončení. Fakt, že mi Petr příliš neutíkal, celkem pomáhal a hnal mne dál. Ale když jsem v první čtvrtině posledního kola slyšel, že první už je v cíli, nálada klesla ke dnu. Každopádně jsem ze sebe vyždímal vše a zvládl i klouzačku ve finiši. Nejpomalejší finiš v historii! Takže na přístí kros už snad konečně něco natrénuju a rozmyslím si i testy na trenažeru v předchozích dnech.

První místo v týmech, ale i 23. místo celkově mne nakonec, vzhledem k průběhu závodu a pocitům z něj, velmi potěšili. Celkově to přes chladné a mokré počasí byl příjemný spíše komorní závod, na který se rád příští rok vrátím.