VK 2015

Nu, někdo by na to možná mohl i zapomenout, však věřte tomu nebo ne, 8. listopadu se běžela tradiční Velká kunratická. Tento prestižní závod pro srdcaře i čivavy, poslední leta zásadně nevynecháváme. Někomu se dařilo, někomu ne, někdo o tom napsal pár řádek, jiný byl frustrován a nenapsal nic. Ale fotky! Ty se letos povedly.

Jako první se na start postavil Kuba Ř!:

Startoval jsem ve dvojici s kámošem Adamem, se kterým jsem kdysi začínal běhat a tehdy mi vždy dokázal ukázat záda. Doba se však změnila a běhám víc jak on, ale věděl jsem, že na kratších tratích se mu daří víc a dokáže se hecnout. A z toho jsem měl trochu strach – on mě považuje za lepšího běžce a já věděl, že se mě bude snažit držet a já budu kvůli tomu zrychlovat, což se hlavně v první části VK nevyplácí. Ale co, řekl jsem mu, ať klidně zrychlí pokud to bude cítit a na mě se neohlíží. 10:58:30 a my se rozbíháme, jdu dopředu, první potok, volněji vybíhám první kopec a cítím, že mě Adam nahoře na rovince docvaknul, předbíháme pár lidí, otočka kolem stromu a pádíme si to dolů pod Hrádek. Slyším hlasy, které mě povzbuzují, ale jsem v transu a nedokážu je rozpoznat. Po loňské zkušenosti vím, že je lepší brát Hrádek z levé strany, kudy se moc závodníků nevydává, a tak to zkouším znovu. Je ale moc sucho a i přes to, že mám tretry, se mi terén sype a drolí pod nohama. Nic moc, lezu po čtyřech, chytám se každého kořene a větve…zhruba v půlce jde přede mě Adam a já se snažím, aby mi moc neuniknul. Jsme nahoře, vyklepat nohy a jdeme na seběh, který je jako vždy “o hubu”, dost lidí to tam brzdí a kolikrát máme co dělat, abysme se tam nevymlátili, ale to k VK patří. Další potok, tam slyším Ondřeje, který řve “Chyť se ho! Makej!”, jdu dokonce před Adama, který byl dole o pár sekund dříve. Makám, co to jde a je tu poslední kopec. Jako vždy mi přijde horší než Hrádek, ale snažím se kousnout, už to moc nejde…nahoře se přemlouvám k rozběhnutí, což se mi tak nějak daří. Vím, že teď se láme závod. Dobíhám na mezičas, tam stojí kámoš Josef a chvíli běží se mnou a hecuje mě, posílám ho někam, protože už toho mám plný zuby. Chvíli na to se přes mě dostává Adam a během pár sekund si na mě udělá 8-10m náskok, vypadá dobře. Už to chci mít za sebou, ale nevzdávám se. Vypadá to, že ho nedoběhnu, ale k poslednímu seběhu dobíháme skoro stejně. Jde se na to…před náma holka a 2 kluci, běží dobře, ale mohli to pustit trochu víc. Předběhnout se nedají, řvu na ně, ať se hecnou a valí to, ale bez šance. Jsme na rovince a konečně prostor pro finiš, předbíhám jednoho z nich a jsem v cíli, konečně – Adam asi 2s přede mnou. 16:58.7 – čas přesně o minutu a jednu desetinu horší než loni, takže zklamání. Pocitově jsem to šel jako loni, ale časomíra mluví jasně. Jen na mezičase jsem byl letos o 36s pomalejší. Po závodě zjišťuju, že osobák si moc lidí neudělalo. Že by moc velké teplo? Za rok však znovu a lépe.

Za ním startoval Petr Š. (alias malej:). O převečeru závodu se tedy moc nerozepsal:

Tenhle rok jsem konečně prošel registrací a mohl si užít všemi “opěvovanou” Velkou Kunkratickou. Čekal mě první roční, takže jsem se mohl krásně naučit, co příště udělat jinak. Naneštěstí jsem nevěnoval odpočinku tolik, kolik jsem měl a na můj vkus bylo i dost teplo. Takže podmínky ideální. Pod první větší kopec to šlo, probíhám potokem a pomalu se zakusuju do svahu, kde se všechno drolí. Nějak to neutíká, ale zatím dobrý. Jakýpak příjde šok, když vystoupám nahoru, chci se rozeběhnout a skoro se mi podlomí kolena. Stehna uplně vypnutý. Takže prvních pár desítek metrů to hodně rozbíhám. Úsek do dalšího kopce si vůbec nepamatuju. Hlava začíná fungovat až nahoře, kde začnu běžet o trochu později než bych měl, jenže ono se nechce. Pak už je to pohodička, nabírám tempo, poslední seběh do cíle ždímám zbytky sil – 16:24. Čekal jsem čas nějak pod 16. Aspoň je tady velká rezerva zabrat příští rok, kde už se tak jednoduše vyškolit nedám. A možná se i pořádně vyspim

Další se na trať pustil Ondřej P.:

Ondřejův čas si prosím dohledejte na webu velkakunratická.cz.

Na závěr (skoro i startovního pole) se do trati pustil Venda P.

Dalo by se říci, že podmínky byly letos takřka ideální, avšak ryze “nekunratické”. Letos se mi povedlo nebýt nemocný těsně před závodem, nicméně cíleně jsem se na něj nepřipravoval. Chtěl jsem si hlavně pokecat s kamarády a užít si to co Velká Kunratická je, tedy hlavně zábava a setkání. Na startu jsem byl s chlapíkem, se kterým jsme trochu zavzpomínali na ročníky minulé. Shodli jsme se na tom, že takhle vedro ještě nikdy nebylo (taky pamatuju pár ročníků). Popřál mi ať to dám po čtrnáct, což jsem s díky odmítl. Taktika byla jasná: Jít to takticky. Loni jsem poprvé šel VK tak jak se všude říká, že by se měla chodit. Čas byl ucházející, proto jsem letos neměl důvod měnit. První kopec na 60%, Hrádek ze začátku trochu rychleji pro diváky a pak ho v klidu vyjít. Tretry se letos krásně zakusovaly a já za sebou nechával podkluzující soupeře. Třetí kopec jsem možná až moc šetřil, ale na rovině jsem se rozeběhl bez zajíkání a dokonce jsem měl ji nějaké periferní vidění. Rovina co to šlo, ve stráni dolu jsem potkal jen asi tři lidi. Závěr nadoraz, i blinkat se mi v cíli trochu chtělo. Nevím jestli budu příští rok trénovat speciálně na tento závod, ale pod tu, pro mě bájnou, hranici 14:00 bych to dát mohl.