VLTAVA RUN 2015

Pro účast v závodu jsme se společně rozhodli už v zimě, brali jsme to  jako zajímavé ozvláštnění stereotypu klasických závodu a podpoření týmového ducha.  Cíl závodu jsme si dali doběhnout v čase lepším loňského vítěze (27:58) a porazit tým Run The World Beasts (RTWB). Výsledek v rámci celkového pořadí jsem si nedali, organizace závodu probíhala trošku jiným způsobem než jsme zvyklí a i v den závodu neexistovala startovní listina ze které by bylo možné vytušit sílu ostatních. Dát dohromady 12 běžců se na začátku zdál snadný úkol, čím víc se blížil termín závodu tím větší problém to byl. V posledním týdnu jsme nakonec byli nuceni se sestavou dost improvizovat a nasadit zdravotně indisponovaného Petra Paulína, s vědomím že závod nebo dokonce i úsek nemusí dokončit. I tak se nám podařilo nastoupit v celkem silné sestavě.

START Kvilda 14:30

1. Úsek 
Vašek Punda  9,2km Kvilda ->Bučina

Na start jsem dorazil trochu rozpačitej. V noci jsem dvakrát navštívil záchod, to znamenalo, že střevní problémy z celého minulého týdne neustaly. Vzal jsem si prášky, najedl se a doufal, že to bude bez ztráty lopuchu. Jelikož jsme byli v předposledním rozběhu, běžci na startovní čáře vypadali, že se jdou občas proběhnout a myslí to i trochu vážně. Speaker se chvíli snažil rozproudit dav a pak už bylo půl a většina těch nadšenců vyrazilo dopředu. Vlastně vím jen o jednom, kterému jsem viděl paty a po sto metrech po startu byl sto metrů předemnou. Trať byla krásná, většinou asflat, ale podstatná část šotolina a kameny. Profil byl celou dobu do kopce a na závěr do brutálního kopce. Hodně jsem se vyštavil a moc mě to bavilo ačkoliv jsem běžel celou dobu na druhém místě sám, nebo právě proto. Petrovi jsem předal a věřil jsem, že na svém úseku z kopce to rozkudlí a udrží moje druhé místo.

2. Úsek
Petr Štéc  10,2 km Bučina ->Polka

Dostávám úsek, na který si věřím a doufám, že by to mohlo jít pod 4:00. První 2km jedu v tempu kolem 3:20, letím jako vítr, pak mě praští realita a já snižuju nad 4:00 a za boha se pod to nemůžu dostat. Na 4km mě předbíhá běžec z týmu CEPro a přátelsky mě pokleme na rameno “pojď, pojď…” a mě v hlavě jen hučí “do prdele, co je to za vražedný tempo”. Fajn, na 6km zjistím, že se mi udělal puchýř a já ho cítím s každým krokem, ale už to nějak doklepu. Převažuje zklamání.

3. Úsek 
Miloš Vacek   11,8 km Polka ->Lenora

Vyběhl jsem na třetím místě se ztrátou, kterou tuším, že nedoženu. Můj úsek začíná do prudkého kopce a po 500m zabočuje na lesní cestu. Srovnám si tempo a začínám pracovat, jenže na 4. kilometru mě dává Kuba Pecina. Naštěstí ho díky dlouhým rovinkám neztrácím z dohledu prakticky až do cíle. Probíhám skrz vesnici kde je pouť, nikdo mě ale ani slovem nepovzbudí, jsem v tom sám. Teď už jen asfalt, asfalt, asfalt v prudkém odpoledním slunci. Přestože jdu na hranici možností, cítím se docela mizerně. Táhlé stoupání a rychlý seběh do Lenory. Trasu znám a za zámečkem je předávka, kde mi Venda alespoň udělá pěknou fotku.

4. Úsek 
Kuba Řezníček   9,9 km Lenora ->Strožec
Po startu zjišťuju, že běžím 3:50/km – “Zpomal, zdechneš!” nadávám si. Uklidňuju se, držím kolem 4:20, 3km za mnou a přichází kopce po silnici, v tom mě dojíždí kluci a podporují z auta. Kopce mě ničí, přichází úleva, když se směr stoupání otočí dolů, za chvíli ale zase stoupám a těším se na závěrečný seběh, do toho dávám vše, abych stáhl ztrátu z kopců. Přibíhám, předávám štafetu Ondřejovi a jdu si zchladit nohy do potoka

5. Úsek 
Ondřej Pistulka   15,4km Strožec -> Nová Pec

Štafetu dostávám ve ztrátě 2,5min na tým Run The World Beasts, v hlavě mám jenom stáhnout to co nejdřív, od začátku letím, co to dá. 10km za 36:40. Na hranici 11km předbíhám Vojtu, cíl splněn, snižuji tempo, přemýšlím, jestli to nebylo na začátek moc. V cíli za 57:45,z trati si skoro nic nepamatuji

6. Úsek 
Martin Roman   7,8 km Nová Pec -> Horní Planá

Čeká mě první úsek. Nervozita, co se bude dít a jak na tom budu. Přece jenom jsem v podstatě den “nic nedělal” jenom odpočíval. Dusno, vedro a vím, že kapitán přiběhne s náskokem dvou až tří minut. Udržím ho? Co když ten za mnou bude umět desítku třeba za 36? Nesnáším, když vím, že je někdo za mnou a musím prostě běžet. Profil trati mám celkem v hlavě a čeká mě 10 km. Ondřej je tady a je jak rozjetý vlak. Cíl je jasný, jít první 10km úsek okolo 4min/km spíš lehce pomaleji, přece mě čekají tyhle úseky tři. Vybíhám a vím, že mě čeká první kopec. Jsem nahoře za 4:02. Kdo se otáčí, prohrává. Nebudu to dělat. Několik seběhů a výběhu nahoru, které mají 20m a mám toho plné zuby. Ještě 3km! Tohle bude bolet. Cože Ondřej? Jsem na necelém 8km a jsme v cíli. Aha. Úsek má 7,8 a ne 10. “Zbytečně” jsem se šetřil, ale možná vlastně dobře. Šel jsme to 4:05. Na nic není čas, musíme jet okamžite pryč…

7. Úsek 
Martin Stehlík   12,8 km Horní Planá -> Olšina

Přebírám s náskokem na RTWB a vyrážím tempem na 5 km. Teplo a vlnící se terén mne za chvíli zpomalí. První půli si celkem užívám, ale pod kopcem mne předbíhá stíhač a v kopci postupně získává, až ho ztrácím z dohledu. Tempo na 10.km ale slibuje slušný čas oproti plánu, tak se ještě ždímu v seběhu do předávky. Ještě 2x?!

8. Úsek 
Lukáš Janík   6,4km   Olšina->Černá v Pošumaví
Rozkaz zněl jasně: do plnejch! Svůj první úsek rozbíhám s citelnou ztrátou na tým RTWB. Trochu jsem podcenil počasí na Šumavě a studený vzduch mi již na úpatí kopce řeže plíce. 200 metrů před sebou ovšem vidím soupeře bojujícího s poctivým kopcem a měl jsem jasno – musím ho dát. Předbíhám ho na vrcholu a svůj náskok ještě zvětšuji při dlouhém asfaltovém seběhu.

9. Úsek 
Petr Mühlhans   13,7km   Černá v Pošumaví->Frymburk
Atmosféra skvělá a tak vybíhám co to dá. Nejpřijel jsem 100% fit tak ze začátku trochu bojuju než si tělo zvykne, že musí makat, a předbíhá mě jeden týpek do kopce. Chytám se ho a i když zdrhá pryč tak mě rozběhl a úsek dobíhám rychlej a rychlej, vyřízenej a se super pocitem.

10. Úsek 
Zdeněk Dokulil   13km   Frymburk->Loučovice
Příjemný úsek po cyklostezce okolo Lipna, žádné velké převýšení. Vybíhám za soumraku, takže dokud můžu, tak se kochám okolím, v průběhu úseku se setmí úplně, ale větší část trasy je osvětlená lampami, takže aní moc nepotřebuji čelovku. Nikoho celou cestu nepotkám, bez komplikací svých 13 km odběhnu za 48:46.

11. Úsek 
Petr Paulín  13,4km   Loučovice->Rožmberk

I přes zdravotní komplikace jsem věřil, že svůj úsek můžu zvládnout důstojně a dám tak ostatním klukům možnost odpočinout. Bohužel můj úsek byl čisté peklo v podobě nočního krosu v terénu, kam bych se dobrovolně nevydal ani ve dne. Průměrný tep okolo 200 značí spíš boj o život než závod s časem. Naštěstí pro nás Barborka z RTWB na tomto úseku trochu kufrovala, takže jsem se dostal před ní. Nicméně pro mě tímto úsekem závod skončil. Dál to musí kluci zvládnout sami.

12. Úsek 
Petr Struk  9,9km  Rožmberk-> Zátoň

Vypustili jsme Petra do noci a přejeli do Rožmberka. Celé naše auto bylo jako na trní jestli to vlčák zvládne. Zvládl to, přebírám GPS čip a hned vyrážím na svůj 10. kilometrový úsek. Po třista metrech se předemnou objevil pro mě nekonečný kopec. Koušu ho metr za metrem. Poté vybíhám na zvlněné úseky, střídám asfalt s hlínou. Tma, že by se dala krájet je můj parťák a já běžím vstříc další předávce. Dorážím na předávku a Venda je připraven na značkách. Pojď dávej dávej…

13. Úsek 
Vašek Punda  11km   Zátoň->Český Krumlov

Po krátkém odpočinku v autě, jsem očekával svůj noční úsek. Necítil jsem se úplně fit, ale noc mi vlila adrenalin do žil a já se na to moc těšil. Petr přiběhl z kopce jako střela a já se snažil vyletět do kopce podobně rychle. Profil jako vždycky moc neseděl a značení bylo hodně zoufalé. Většinu trasy jsem šel v lese po asfaltě až na závěr centrem Krumlova, tam jsem šel po intuici, protože zančení s hranicí města končilo. Naštěstí jsem rychle prokličkoval mezi auty a pařícími lidmy u barů a už tu byl Miloš, který mě uklidnil. Předal jsem Péťovi a věřil, že má dobře nastudovanou trať.

14. Úsek 
Petr Štéc  8,7km   Český Krumlov -> Zlatá Koruna

Tak pojď, jdu si spravit chuť! Noční úsek městem plným vzpomínek – ideální. Tuhle trať znám jako vlastní boty, ani nepotřebuju značení a prostě si pro to jdu. Kousek za mnou je Kuba Pecina, ten mě slupne jako malinu, říkám si. První 3km jdou do kopce, takže to takhle večer trošku bolí, zbytek už je pohoda. Nikdo nikde, ani Kuba Pecina se neukázal (asi šel do kina). Na trase cítím vůni pečiva z pekárny opodál (sakra, neodskočím si na chvíli?). Do cíle si to ještě trochu rozběhnu a cítím se fakt dobře. Přesně pro takové zážitky běhám. Převládá eufórie.

15. Úsek 
Miloš Vacek  9,2km   Zlatá Koruna -> Boršov

V půl druhé ráno vyrážím na svůj druhý úsek. Začíná rovinkou a nohy jakoby stávkovaly. Mám z toho obavu, ale přichází dlouhý prudký kopec, do kterého to nejde hnát a ten mi ty haksny dobře prokrví. Chvíli zmatkuju když nevidím značení, ale spoléhám na tahák na ruce a nahoře už je všechno OK. Čeká mě dlouhatánská rovina v naprosté samotě, jen s hudbou, kterou si v hlavě přehrávám. Chvílema je to jako meditace. Běžím jak mašina bez nejmenšího zaváhání a tempo mi brzdí jen náročný terén lesních a polních cest. Kužel světla z čelovky je plný pylu a občas i kapek deště. V závěrečném seběhu z dálky volám RBZ, ať má Kuba čas se připravit. Tenhle běh byl vskutku unikátní.

16. Úsek 
Kuba Řezníček  9,5km   Boršov -> České Budějovice
Měl jsem strach, co se mnou druhý úsek v tak krátké době udělá, ale správný vlčák bojuje. Trasu znám perfektně, běžím a držím tempo 4:20/km. Trasa je rovná, žádný větší kopec, žádná krize. V Budějkách nikdo, jen já a mlha u vody, cítím se, jako kdybych v tom tempu uběhl maraton, ale to nemusím, přibíhám na Náplavku, ale Ondřeje nevidím. Volám: “RBZ! RBZ!”, Ondřej už mě zbystřil a trošku zaskočený přebírá štafetu…

17. Úsek 
Ondřej Pistulka  9,8km České Budějovice -> Hluboká nad Vltavou

Moje zaváhání při předávce, nejsem 100% připraven, zahazuji mikinu, beru štafetu a rozbíhám zběsilost. První km za 3:25. Kužel čelovky řeže tmu, silný protivítr, ve vzduchu pyl, strach abych
nezabloudil, jednou špatně zahnu a pár metrů se musím vracet. V cíli úleva a čas 37:51

18. Úsek 
Martin Roman  10,8km  Hluboká nad Vltavou -> Purkarec

Na noční úsek jsem se těšil. Po kolika to půjdu? Začneme pomalu, po 4:15. Miluju běhání v noci, je to meditace, úžasně se u toho dá soustředit na všechno okolo sebe. Profil podle Martina je na vrstevnici. Už při prvním kopci ho proklínám. Střídají se zde úseky, kde se dá jít po 4km a někde jdu km za 5/km. Dvakrát jdu na chvíli na kolena. Půlku trati okolo vody a vítr. I když to bolí, chtěl bych takhle běžet až do rána. V dálce vidím jednu pomalou světlušku. Pozdravím jí a za chvíli dobíhám do cíle, kde se zase uvidím se zbytkem smečky. Třetí úsek BUDE bolet…

19. Úsek 
Martin Stehlík  9,8km  Purkarec -> Hněvkovice

Večeře a krátký spánek pomohli zregenerovat. Únava je znát, ale adrenalin ji přebíjí. Vybíhám do tmy a brzy jsou vidět blikající tečky v kopci přede mnou. Rychle je stahuju. Takové kopce jsem tady ale nečekal a nohy těžknou. Nakonec ještě rychlý seběh. Celkem jsem za sebou nechal asi 6 štafet a už je světlo.

20. Úsek 
Lukáš Janík  9,9km   Hněvkovice -> Hosty
Na předávce mého druhého úseku dobíhá Martin s mírným náskokem před soupeřem. Dostávám radu: dá tě, ale hlavně se ho nedrž, umí desítku za 37 v trailu. Podobnou informaci dostanu po 3 km znovu, jen místo jednoho po mě jdou již dva. Po 8 km stále nikdo a tak si říkám, že mě říznou v táhlém kopci do další předávky. Pozici z posledních sil udržím a předávám Petrovi.

21. Úsek 
Petr Mühlhans   7,6km   Hosty -> Dražič
Ranní krátkej výběh do plných při hecování z auta, který prostě donutilo makat ještě o to víc! Pěknej příjemnej běh do úplnýho maxima.

22. Úsek 
Zdeněk Dokulil   15,2km   Dražič -> Jetětice
Můj nejdelší úsek, 15,2 km, hezkým jihočeským venkovem.Tohle bylo trochu kopcovitější, střídala se dlouhá stoupání s dlouhými seběhy. Vrhl jsem se na to agresivně a jestli se mi předchozí úsek běžel dobře, tento se mi běžel skvěle. Tempo sice mírně pomalejší, ale vzhledem k délce a náročnějšímu profilu myslím, že to byl lepší výkon. Už jsme ve fázi, kdy doháníme týmy, co startovaly dříve, předběhl jsem 8 pomalejších běžců.

23. Úsek 
Petr Struk   7,6km   Jetětice -> Květov

Vybíhám svůj druhý úsek, zatáčím doleva ven z vesnice a nabíhám do lesa, po nějaké době dorážím k oboře. Přelézám plot a po asfaltce řežu kopec. Vidím své první oběti a zkouším je dotáhnout. Přelézám druhý žebřík u plotu, vybíhám na silnici a z kopce se zakusuji do asfaltu. Z kopce rozjíždím běžecký céčka, jedna buchta druhá buchta, vyřízeno. Kluky jsem asi překvapil, Venda v mikině 40 metrů od předávky. Jedu na ty nohy.

24.Úsek
Vašek Punda   13,5km   Květov -> Kostelec nad Vltavou

Únava, ale odhodlání. Lehká komplikace s předávkou, ale bez velké ztráty jsem vyrazil na 13 km. Kousek přede mnou první oběť. Pak dlouho nic a jen krásné lesy a pocit vlka samotáře. Pak už to bylo ráz na ráz, pravidelně rozmístěná lovná. Byly to ale lehké kořisti, svítivě růžová nebo zelená srst a všichni zacpané uši, takže neslyšely jak se blížim. Pravidelné rozmístění po 300 m. Velká motivace a euforie, závěr do kopce a poslední dva kousky. Paráda.

25. Úsek 
Petr Štéc  8,3km  Kostelec nad Vltavou -> Klučenice

Došlo k posunutí úseků, takže mám trochu strach, ale naštěstí je značení bezchybné. Trať má podle itineráře problematický úsek nějakou pěšinkou. Jaké je pak překvapení, že jde o krásnou lesní stezku, kterou si doslova užívám. Přeskakuju kmen stromu, skáču přes kameny, šlapu bláto. Běželo se pěkně, ale únava už je trochu znát.

26. Úsek 
Miloš Vacek  9,4km  Klučenice -> Solenice

Řeklo se, že dobíháme s pěnou u huby. S tím vybíhám na poslední úsek tempem hodně pod 4min, které pochopitelně nemůžu vydržet dlouho. Odměnou je mi ale konečně i hon na čivavy se sluchátkama, které bez milosti nechávám za sebou. V nohách mě píchá, každý sebemenší kopec mi bere víc a víc sil a dostat se zpátky do tempa je čím dál tím těžší. Konečně přichází závěrečný seběh pod orlickou přehradu a po kostkách letím už na rezervy, o kterých jsem ani nevěděl. Za mostem předávám štefetu Kubovi, kterého čeká dlouhé stoupání, které mělo být původně moje. “Roztrhej ty kopce”, volám na něj, když si převezme GPSku. Padám do trávy a od teď už závod není v mojí moci.

27. Úsek 
Kuba Řezníček  9,4km  Solenice -> Kamýk nad Vltavou
Zdědil jsem úsek po Milošovi, první 4km jen do kopce – místama neskutečná stojka, tempo klesá na 6:20 a říkám si, co to jako je? Předbíhá mě Josef Rendl z Victoria Bestial, já pro změnu jendu holčinu. Jsem ve Zduchovicích, to nejhorší mám za sebou a už jen peláším dolů, co mi nohy stačí – dávám další 3 závodníky. U Vrškamýku přelézám dřevené schody a do cíle už jen kousek

28. Úsek 
Ondřej Pistulka  9,6km   Kamýk nad Vltavou -> Lichovy

Poslední úsek nohy už mám na šrot, ale hlava čistá a odhodlaná. Rozbíhám to na půl plynu s vědomím, že budou tři kopce. V prvním kopci se dostávám do rytmu, pěkně podle planu, netlačit moc na pilu. Na 7km začíná poslední stoupání. V půlce trošku tuhnu, po doběhu do cíle se cítím skvěle, silnější než na startu.

29. Úsek 
Martin Roman  9,5km   Lichovy -> Štola Josef

30. Úsek 
Martin Stehlík  10,7km   Štola Josef -> Živohošť

Hlavně to nepřepálit. Nohy musím přemlouvat, tepy jdou rychle nahoru. 300+ vm tady bude bolet. Aspoň tu nejsem sám a je koho předbíhat. Za posledním horizontem ještě těžký seběh po louce, skok málem pod auto a pak už dávám všechno do seběhu a rovinky po mostě. Super atmosféra a velká úleva. Úkol splněn!

31. Úsek 
Lukáš Janík  10,4km   Živohošť -> Nová Rabyně
Konečně dobíháme pomalejší štafety startující již ráno a bude zase koho předbíhat. 10,4 km dlouhý úsek, v podstatě stále do kopce. Cítím se relativně dobře a tak trhám jako vlk jeden výškový metr za druhým. Nechávám za sebou 8 štafet a letím do poslední předávky. Mám odfáráno.

32. Úsek 
Petr Mühlhans   10,7km   Nová Rabyně -> Hradištko
Životní zážitek v podobě těžkýho trailu s 2 stoupákama a 1 prudkym seběhem v terénu, do kterýho se krásně hodily běžecký sandále Earth Runners z vodivými prvky, aby člověk běžel napojený na zemskou energii:). Zvíře to ze mě udělalo pěkný, bylo vedro takže triko dolů a něký zvířecí zvuky v lese proběhly taky:). Fakt pecka zážitek opět do úplnýho maxima takže ještě jednou moc díky za super příležitost!

33. Úsek 
Zdeněk Dokulil   5,5km  Hradištko-> Davle
Na tohle jsem se moc netěšil, nemám moc rád krátké běhy a tento úsek měl jen 5,5 km. Ale začínalo se celkem prudkým a dlouhým seběhem, tak jsem to napálil a běžel s větrem o závod. Pak jsem ale doběhl k řece a vítr se mi pomstil a začal docela silně foukat proti mně. Alespoň jsem to měl brzo z krku. Cestou jsem předběhl 7 dalších běžců. Tempo sice nejrychlejší ze všech úseků, ale vzhledem k délce a profilu úseku asi nic extra

34. Úsek 
Petr Struk   8,5km  Davle -> Vrané nad Vltavou

V Davli přebírám štafetu a rychlým krokem běžím ke kopci, ke kopci, který mě překvapil. Čekala na mě kilometr a půl přísná stojka, Kilianovo srdíčko by zaplesalo. Dávám ho co to dá a nohy tvrdnou a tvrdnou. Po rovince mám co dělat abych se rozeběhl, ale pocit toho, že to nesmim klukům zkazit mě žene dopředu. Z kopce to pouštím co to dá (ono to moc nedalo) a s myšlenkou na jedno orosený se ženu za další předávkou. Vendo makej dělej běž utíkej.

35. Úsek 
Vašek Punda  4,3km  Vrané nad Vltavou -> Zbraslav

Bolavý nohy píchání v boku a zodpovědnost na předposledním úseku. Známá trať a proklatě krátkých 4,5 km. Krátký znamená rychlý. Začátek z kopce dolu a kdeže, zlý železničář spustil šraňky. Zloba mě nakopla a já vyrazil co to dalo (docela to dalo). Překonat únavu a bolest nohou a strojově dupat, hypnotizovat záda soupeřů a míjet je co nejrychleji. Závěrečný kopeček, sprint za Petrem a konec. Dal jsem do toho všechno a stálo to za to.

36. Úsek 
Petr Štéc  6,8km   Zbraslav -> Praha

Škrábu zbytky sil, co ještě mám, nohy už pálí, ani se moc neprotahuju, nerozbíhám – už je to jedno. Prostě pojedu, co to dá. Proběhnutí cílem vnímám jako výsadu, kterou chci pojmout se ctí. Chtěl bych jít pod 4:00, ale je to spíš přání, i když do toho dávám vše. Předbíhám někoho, kdo má dost podobné tempo jako já. Po pár km zjišťuju, že se mě drží jako klíště. On i to, že nechci zklamat mě žene k tomu, abych nezpomaloval. Dýchám, ale nohy už nechtějí běžet. Trať je o trochu delší a já si tak vyplýtvám poslední zbytky sil pár metrů před cílem. A ten borec za mnou mě ještě ani ne o vteřinu střihne. Běžel dobře, i když o úsek míň. Uvědomuju si, že mě ostatní fandí, ale já vidím jen jeho a tu proklatou pásku, kterou neprotnu já. Nevadí, je tu konec toho všeho a já si říkám “chci víc”.

Závod jsem zaběhli v čase 25:51 a umístili jsme se na 6 místě, týmu Run The World Beasts jsem naložili pěkných 40 minut, sice jich nakonec doběhlo jen 10., několikrát bloudily. ale i to je součást takového závodu.  Náš výsledek překvapil i největší optimisty. Celý závod jsme zvládali výborně, ukázala se dokonala připravenost znalosti trasy, skvěle fungující logistika týmu a komunikace. Velké díky všem kteří nás podporovali, za rok se na trasu 350km vrátíme ještě silnější!!