VLTAVA RUN 2016

Trocha úvodu:
Na Vltava Run jsme se těšili už rok. Jde o velkou výzvu, pokud se nechcete cestou usmívat a fotit selfíčka. My jsme se zařekli, že si letošní Vltavu neužijeme, a to znamenalo jediné – pořádný kýbl bolesti pro každého. A s dvojitým nášupem. Ne, že by se taktika “ze začátku naplno, pak postupně zrychlovat” nějak zásadně lišila od loňska, ale tentokrát jsme už věděli, do čeho jdeme, a věděli jsme, že lze běžet všechny tři úseky na hranici osobáku desítky. No a dohromady nám to dávalo čas pod 25,5 hodiny. A to byla v zásadě pouze pesimistická varianta. Cíl byl tedy jednoduchý a jasný, šlo se na to!

Dobrý výkon vyžaduje také silný a jednotný tým. Proto jsme jako posily povolali osvědčeného Zdeňka Dokulila, kterého stejně bereme jako jednoho z nás, Dana Škrobáka alias DNNA, od kterého se čekalo hodně, a Davida Hofmana, hobby triatlonového vytrvalce s doposud ne zcela prozkoumaným potenciálem. Kluci nás rozhodně nezklamali a výborně zapadli do naší smečky, tentokrát rozdělené jen do dvou aut. David navíc opět poskytl příjemné předzávodní zázemí na Šumavě. V sobotu jsme se tedy probouzeli připraveni trhat asfalt, drtit kámen a ohýbat kořeny. Auta (Lukášův Pussywagon i půjčený VW Tank) již byla z Prahy vyšperkována v RBZ-style, a tak zbývala jen příprava video reportáže ze závodu a napumpování bicepsů na start ve 12:30.

Velkou neznámou bylo několik dnů před startem počasí. Hlášené srážky mohly udělat ze závodu, který si neužíváš, závod, který nenávidíš. Startovní areál na Zadově nás naštěstí vítal téměř jasnou oblohou a pro běh ideální teplotou. Pěkné počasí se nás v průběhu závodu celkem drželo, jen některé úseky byly opepřeny silným větrem a zality hustým deštěm. Ten mizel stejně tak rychle jak přicházel. Větších komplikací, až na pár navigačních zaváhání, jsme se na trati nedočkali. O úsilí, bolesti, mentální síle, drobných zádrhelích i sportovních momentech více v příspěvcích z jednotlivých úseků:

START Zadov 12:30

1. Úsek 
Petr Štéc 14 km Zadov -> Lipka

Minulý rok jsem Vltavu uzavíral a tento se na ni podíval z druhého konce. Padl na mě první úsek o délce 14 km se stoupáním kolem 200 m. Ondra se nebál a naplánoval mi ho v tempu 4:09. Polkl jsem obavy, jak se s tím poperu, a řekl si, že udělám maximum, abych závod úspěšně otevřel. Startovali jsme pouze s jedním dalším týmem ve 12:30. Soupeře jsem neznal, ale Ondra se ke mě na startu přitočil a říká: “Ten má desítku pod 34, nedrž se ho, jeď si svoje.” Dobrá, jsem v tom sám, ale možná je to dobře. První kilometr vede lesem, takže rychlost se moc nahnat nedá. Spoluběžce ztrácím z dohledu někde po kilometru a půl. Následuje asi 6 km z kopce po asfaltu, ženu to pod 4:00 a nabírám čas. Pak to příjde. Vběhnu do kopce, kde naberu přes 100 m asi na 2 km. Je to peklo a já musím dokonce dvakrát na pát vteřin popojít. Nahoře ze sebe střepávám únavu a zbytek už jde pěkně z kopečka lesní stezkou, za kterou už je jen asfalt až do konce. Opět držím pod 4:00. Vidím viadukt a taky kopeček, který jsem nečekal. Dávám do toho zbytek sil, abych do cíle vběhl jako správnej vlčák. Uff, nakonec to mám za 57:50, takže jsem o 10 vteřin rychlejší než náš plán. Spokojenost!

2. Úsek
Martin Stehlík 8,9 km Lipka -> Kubova Huť

Přebírám od Peti s asi pěti minutami manka na Noční běžce, kteří strartovali s námi. Nohy jsou nějaké tupé a tak se na svůj první úsek s 6km stoupáním hned od začátku moc netěším. Rozbíhám tedy ostře, abych to zlomil. Bohužel moc a kopec je jedno dlouhé trápení. Po necelé půlhodině mne vysvobozuje vrchol, kde navíc předbíhám nočního běžce. Teď už v podstatě jen klesání. Na posledních 500 m k předávce mne ale překvapí prudký kopec a po ostrém tempu nahoru i dolu už není kde brát. Koušu to a ždímu se. Když se konečně objeví předávka, povzbuzování kluků mne ještě trochu popožene. Stejně ale dobíhám na pokraji sil. Nicméně úkol je splněn.

3. Úsek 
Petr Struk 8,97 km Kubova Huť -> Lenora

První úsek napovídá, že to budu bombit. Takový klesání by mi kluci mohli závidět. Přebírám čip od koženýho Marti, schvácenýho posledním kopcem a jde se na to. Cíl je udržet tempo pod 4 min/km, což se mi daří. Běžím si to jako laň. Až poslední dva kilometry je placka, kde do mě pere protivítr. Cestou potkávám jen rozjetou lišku na silnici, ale svou první oběť ještě logicky nepotkávám. Dobíhám na předávku ufuněnej jako bernardýn po fitness hodině s Olgou Šípkovou a jdu do kolen.

4. Úsek 
Petr Paulín 9,9 km Lenora -> Stožec

Za mnou alergická sezona s minimem tréninku zakončená nemocí, přede mnou Vltava Run. První úsek rozhodne, jestli to zvládnu nějak důstojně, nebo to bude propadák, v nejhorším případě odstoupení. Sen o tempu kolem 4 min/km se rozplynul zhruba před dvěma měsíci. Abych byl spokojen sám se sebou, potřebuju udržet alespoň pod 4:30. To se v prvním úseku podařilo i přes to, že tam byly dva kopce. Byl to začátek závodu, takže jsem nikoho nepotkal. Příjemné zpestření byli chvíli kolegové z tanku, kteří mě hecovali při běhu po silnici zatímco se přesouvali na předávku. Bohužel mě hecli do kopce trochu víc, než by bylo třeba, a nakopnutej tep ze třetího kilometru už jsem do konce úseku nesnížil. Průměr 187 tepů za minutu naznačil, že další úseky asi doběhnu, ale že to bude hodně na morál.

5. Úsek 
Zdeněk Dokulil 15,4 km Stožec -> Nová Pec
Úsek o délce 15,4 km byl rovinatý, takže stačilo vydržet stálé tempo do konce. To se mi dařilo. Ani jsem necítil, že jsem týden předtím běžel maraton. Trasa vedla po asfaltové cyklostezce lesem, vypadalo to malebně. Podél se klikatila říčka a místní železniční trať (tu jsem přebíhal snad osmkrát, vlak naštěstí nejel :). Po většinu trasy příjemné počasí se ale postupně začalo kazit a doběhl jsem za deště. Nečekaně jsem ke konci úseku předběhl běžce z týmu startujícího před námi (myslel jsem, že předbíhání začne později).

6. Úsek 
David Hofman 7,9 km Nová Pec -> Horní Planá

Totální nervozita – vítr, déšť, zima, bolavý tříslo který nevím jestli vydrží a velká odpovědnost. Viděl jsem kluky jak tomu dávají úplně všechno. A já přece takhle rychle nikdy neběhám. Těsně před předávkou se rozprší ještě víc, boty uz mám durch. Přebírám a vyrážím do mírnýho kopce proti větru. Kontroluju hodinky: 3:40, adrenalin funguje spolehlivě. Říkám si že bych to měl chladit, ale zatím to běží. Na déšť jsem zapomněl a na vrchol kopce, který se mezitím o poznání utáhl, dorazím s průměrem 3:55. Dalších několik kiláků se mi daří držet kolem 4:00, ale trať není tak rovná jak to vypadalo na mapě. Docela se houpe a každý kopeček bolí. Tříslo drží. Slibuju si, že průměr nepustím přes 4:10. 3 kiláky před koncem míjím skupinku dětí na kolech “makej, to dáš” hlásí. Kurva to je jasný, ale je otázka je “jak” … Poslední zatáčky, modlím se abych už viděl auto. Cílová rovinka, zatáčka o 90, hlavně nespadnout. Mohutný pokřik týmu mě vybičuje k tempu o kterém se mi jen zdává. Předávám Ondrovi a vypínám. Ještě 2.

7. Úsek 
Ondřej Pistulka 12,8 km Horní Planá -> Olšina

Od rána se necítím stoprocentní a mám obavu, jak to půjde. V rozklusání se cítím zatuhle, ale začíná mě pohlcovat atmosféra. David mi předává o dvě minuty dřív a mně začíná zběsilost. První kilometr proběhnu za 3:25. Cítím, že jdu hranu a trošku mně to děsí, je to brzo. V seběhu mě začíná píchat v patě, potkávám kluky z prvního auta, fandí a tlačí mě dopředu. Neustále kontroluji hodinky a doufám, že splním čas, co jsem si předepsal. V kopcích tuhnu a chci být v cíli, poslední kilometr z kopce jdu podlahu, pata bolí víc než bych si přál a po předávce kulhám do auta.

8. Úsek 
Jakub Řezníček 6,4 km Olšina-> Černá v Pošumaví
Nastupoval jsem do úseku s tím, že kluci přede mnou šli nad plán a vidím to jako závazek. Cítím se dobře, lehce nervózní, ale ten pocit znám. Přebírám na úseku, kde je vidět dopředu, že se někdo blíží – Ondřej přibíhá cca o minutu dřív, zapínám hodinky, přebírám “kolík” a jdu na věc. Přede mnou 2 kořisti, které to rozběhly snad 3:15/km. Co blázní? Jedu si svoje. Nastupuje první kopec a už funím. “Klid, to rozdejcháš,” říkám si pro sebe. Oba běžce jsem dal. Konečně jsem na kopci, ale nemůžu se dostat zpět do tempa. To bude ještě bolet. Naštěstí přibíhám do vesnice a tam se trasa láme dolů a doháním ztrátu. Už vidím místo předávky a ještě více dupu, ale vím, že na plánovaný čas to nebude. Podbíhám silnici a přichází stoupák do cíle, Ondřej mě hecuje, zavírám oči a koušu se, co to jde. Předávám Danovi a jdu do kolen.

9. Úsek 
Dan Škrobák 14,4 km Černá v Pošumaví->Frymburk

Můj první úsek. Je kolem 18:00 a zjištujem že už musím běžet s čelovkou a reflexními prvky i když je stále perfektní den. Přebírám od Kuby a vyrážím. Trať mi sedí dokonale. Předbíhám několik lidí a každého se snažím povzbudit nebo aspoň mávnout rukou. Dobíhám do “cíle”, předávám Lukášovi. Hotovo.

10. Úsek 
Lukáš Janík 12,2 km   Frymburk-> Loučovice

Letošní VR otevírám úsekem dvakrát delším než loni. Jedno má ale stejné s předchozím rokem – jasný rozkaz nešetřit se. Pro diváky nasazuji zběsilé tempo a první dva kilometry letím pod 3:50/km. Rovinkou mezi Frymburkem a Lipnem tou dobou běželo jen pár závodníků a 4 z nich předbíhám. Od Lipna mě čekal již jen seběh od přehrady, kde netrpělivě vyhlížím cíl. Předávám v čase 48:45.

11. Úsek 
Vašek Punda 12,27 km Loučovice-> Rožmberk

Čekání na první úsek bylo dlouhé. Oproti tomu jsme si užili odpoledne na chatě a řádně jsem si odpočinuli. Čekal mě úsek, který sliboval zábavu na pozdní odpoledne. Trať jsem krom navigace moc neřešil a čekal jsem, co přijde. Většinou zaběhnu líp, když nevím, do čeho jdu, a jdu naplno. Začalo to krátkým úsekem po asfaltu, kterým jsem tradičně rozběhl hodně rychle. Věděl jsem, že za hotelem Kilián to začne a tak jsem si trochu zvolnil. Stoupák poté by byl sice pro Kiliana mírné zvlnění, ale spolu s bahnem to mělo příchuť utrpení. Avšak pak to přišlo, bylo to skoro jako sen, pěšinka v lese lemovaná kapradím a borůvčím, zkroucené kořeny a trčící kamení, jen nějaký blbeček to nasprejoval vykřičníky. Občas patník v podobě reflexní vesty pomalejšího zoufalce. Fosforeskující zmatená slečna co si asi něco šlehla, protože vůbec netušila, že se za ní řítím, i když sem funěl jak lokomotiva (nebo měla sluchátka?). Tahle nádhera pokračovala asi 4 km. Pak už jsem se jenom zřítil z kopce do Vyššího brodu a začala jiná šichta. Teď už to bude jenom lov. Lov na kopce, lov na seběhy, lov na roviny kde je potřeba drtit co to dá. Nebylo s kým závodit, dalo se jenom lovit. Jeden reflexní ukazatel za druhým, nikdo nevnímá, nikdo nevidí, že se blížím, ani se nerozhlíží, úsměv nasadí až před předávkou. Já se směju tomu jak je krásně, jak je nečas mezi dnem a nocí, jak se vlní krajina. Občas si zařvu a to už řvu pádem do Rožmberka a slyším řev Ondřeje, který můj pád ještě urychlí. Nevím, kde mám nohy, jen koriguju pád, pak už jen vidím Miloše a je konec.

12. Úsek 
Miloš Vacek 9,9 km Rožmberk-> Zátoň
Jako poslední člen štafety čekám netrpělivě, až se objeví Venda, a z nervozity si vzpomenu zapnout hodinky až nějaký kus za předávkou. Trasa není jednoduchá. Buď běžím po asfaltu do kopce nebo z kopce v bahně. Do toho začíná pršet, takže i při seběhu musím dávat pozor, místo abych to pálil. Snad mi to alespoň pošetří trochu sil. Předbíhám asi 4 běžce, z toho jednoho nevidomého s vodičem. Uvažuju jaký to asi je – nevidět ty kluzký kameny, kterým se i já stěží vyhýbám. Těsně před cílem mě povzbuzuje Ondra, ať si dám ještě jednoho soupeře, který je kousek přede mnou. Poslechl jsem ho, předal štafetu a šel si vydechnout.

13. Úsek 
Petr Štéc 11 km Zátoň -> Český Krumlov

Co čert nechtěl. Úsek, na který jsem se nejvíc těšil, začíná pěkne pršet. Jsme v Zátoni. Už začínáme dobíhat další týmy. Čeká mě skoro stejné převýšení, akorát na kratší trati v podobě 11 km. Nesnáším, když začínám běh do kopce. Ale nejsme tu pro zábavu, že? Miloš mi předává a já se rozbíhám do noci. Po pár metrech vidím kopec a vím, že bude trvat pěkně dlouho. Před očima mám jen bílé nitky, občas páru. Hekám a vůbec to neběží. Konečně se dostanu na kopec, kde prošlapávám první kaluže. Chci trefit odbočku na lesní stezku, protože mi to příjde jako kritický bod. Zahýbám správně. Nabírám rychlost a předbíhám prvního běžce. Maluju si, že teď už jen poletím, ale bohužel je trať vesničkami dost zvlněná, trefuju další kaluže. Cítím Krumlov, ale místo využití klesání mě zaskočí mokré kostky, párkrát podklouznu a zastavuju se o zdi v úzkých uličkách, fandí mi turisti i lidi z barů. Ale já se furt nemůžu dostat do tempa. Čas je poměrně daleko za plánem. Hekám, prší – nic moc.

14. Úsek 
Martin Stehlík 8,86 km Český Krumlov -> Zlatá Koruna

Noční úsek opět začíná stoupáním. A to opravdu ostrým a po mokrých kostkách. Aspoň přestalo před startem pršet. Dále nahoru pak po asfaltu s příjemnýn sklonem. Na hodinky nekoukám, jdu na pocit. Nahoru s rozumem, pak v podstatě 6 km klesání, kde to musím pálit. Nohy jsou až překvapivě dobré, ale křeče v břiše mne občas zpomalí. I tak postupně předbíhám několik štafet. Psychicky se připravuji na poslední malé stoupání, ale hasič na silnici mne odklání na cestičku po vrstevnici. Nebráním se, uvbitř jásám a zařazuji nejvyšší stupeň. Po dlouhém seběhu následuje nepříjemné esíčko po blátě a mezi loužemi. Pak už jen most a předávka. Dobíhám v čase, kterému se po protrpěném prvním úseku těžko věří.

15. Úsek 
David Hofman 9,56 km Zlatá Koruna -> Boršov

Tma a docela zima, netěším se. Přebírám od Martina a vyrážím do noci stíhat protivníka co vyrazil kus přede mnou. Po 300 metrech míjím poslední lampy a nořím se do tmy. Najednou na zlomek sekundy všechno zmizí. Pak znovu. Čelovka blikla. Ale proč. Je nová a všechny módy jsem ještě neobjevil. Baterky ale byly nové… Dalších 50 metrů je za mnou a lampa blikne 3x. Dost – obrátka a sprint na start, hlavou mi běží obraz vlčího auta mizícího v dáli. Řvu co to jde “Martine” nic. “RBZ” … u kraje parkoviště se naštěstí ještě vydýchává Martin, vyrvu mu čelovku a zpět na trať. Jsem úplně rozhozenej, tep 200 a to mi nepomáhá do 13% kopce, kde se na max ploužím 6:30. Kopec se láme, půl kiláku přede mnou je soupeř. Ale já přece umím běžet pod 4, to jsem vyzkoušel odpoledne. Převalím se přes něj jako lokomotiva a on rezignuje. Pár houpavých km, pak další kopec. Nějak divně mi buší srdce a mám návaly horka. Aha, ze zvyku z IM jsem vzal solnou tabletu a zapomněl že se tu tolik nepotím. Musím zpomalit. Naštěstí se kopec láme, předbíhám další 4. Pak rovinka po blátivé polní cestě kde bych chtěl běžet rychleji ale klouže to, seběh a předávka.

16. Úsek 
Petr Struk 9,5 km Boršov -> České Budějovice
Druhý úsek by mi taky mohl závidět kdejaký vlčák. Skoro čistej flet do Budějic, kšiltovka dozadu, zapnutá čelovka a pojď mi hop. Vybíhám a hned oko mé modravé zbystřuje první cíl. Dávám si dva závodníky jako malinu a mastim si to tmou. Nastavený tempo si držím. Vbíhám do Budějic, pokračuju po cyklostezce kolem vody, kde do mě klasicky zase pere protivítr, takže se musím snažit o to víc, abych tempo udržel. Za odměnu předbíhám účastníky Vltava runu oblečený jak na Aljašku v době nejtužší zimy. Ukazuju jim lýtka, přebíhám most a zbavuju se čipu.

17. Úsek 
Petr Paulín 9,8 kmČeské Budějovice -> Hluboká nad Vltavou

Druhý, noční úsek z města, kde bych chtěl žít každý kromě mě, už byl více závodní. Týmy před námi se podařilo seběhnout a přede mnou 10 km dlouhá rovina podél Vltavy. Cíl byl jasný, opět držet tempo 4:30 a zkusit alespoň někoho seknout. Povedlo se obojí, i když to zase bolelo víc než bych chtěl. Zvláště když zhruba 3 km před cílem se hromadili běžci jeden za druhým a bylo tak potřeba stále zrychlovat i přesto, že jsem chtěl už spíš odpočívat na poslední úsek. Tempo na hraně spokojenosti 4:29.

18. Úsek 
Zdeněk Dokulil 11 km Hluboká nad Vltavou -> Purkarec
Krajina údolí Vltavy o Hluboké byla nepochybně krásná, ale v noci jsem ji neviděl. Tenhle úsek byl trochu kopcovitější se znatelným stoupáním uprostřed trati a menšími kopečky potom. Běh ve tmě zpestřovala světýlka čelovek a reflexních vest závodníků běžících přede mnou – už jsme ve fázi, kde byl provoz běžců docela velký. Samozřejmě mě to motivovalo jich co nejvíce dohnat a předehnat. Počítal-li jsem dobře, předběhl jsem 17 štafet.

19. Úsek 
Jakub Řezníček 9,8 km Purkarec -> Hněvkovice Zámek
Hodlám svou půlminutovou ztrátu z prvního úseku napravit a ukázat, co ve mně je. Po krátkém spánku u rybníka se přesouváme na start, je tam hrozně moc týmů. Pod dres si beru jen krátké triko, zimu ani necítím, jak jsem namotivovanej. Ve zmatku zapomínám čelovku, Ondřej mi pro ni rychle běží a vrací se naštěstí než přiběhne Zdenda. Nenechám se rozhodit a vyrážím, držím konstantní tempo, lepší, než jsem plánoval. Riskuju. Vím, že to dám. Do kopců zpomaluju, ale mám náskok, neřeším to. Předbíhám první běžce a jsem už v Litoradlicích, kde mě čeká pěkné stoupání. Vydupu to a razím po cyklostezce dolů, dávám další běžce a zrychluju. V jednu fázi mě pozdraví dvojice a pochválí trenky, to mě nakopne a jedu dál. Už se blížím do cíle, trošku zmatek při předání Lukymu, ale jsem v cíli o 2:20 nad plán! Celkem 11 běžců polapeno, Kuba vrací úder!

20. Úsek 
Lukáš Janík 9,9 kmHněvkovice Zámek -> Hosty

Úsek stejný jako loni, vím co mě čeká, nyní pouze v úplné tmě. Minule se mi tato část velmi povedla a popravdě jsem si nebyl jistý, zda dokážu výsledek zopakovat. Po trochu hektické předávce, kdy Kuba přiběhl o pár minut dřív než bylo v plánu, vyrážím do boje. Předbíhám běžce, radím dívce, která hledá předávku, ze které jsem startoval, v dálce vidím špatně odbočující skupinku. Soustředění si ale nechávám do závěrečného nekonečného kopce, kde se láme chleba a rozhoduje se o celkovém čase. V něm předbíhám a povzbuzuji další 3 lidi a dobíhám do cíle. Hodinky ukazují +- 42:00, čas stejný jako posledně, ohromná úleva.

21. Úsek 
Ondřej Pistulka 12,6 km Hosty -> Slabčice

Druhý můj úsek je nočních 12 km. Po předávce proletím vesnicí a začnu stoupat do prvního kopce. Běží se mi pěkně, tempo držím pod 4 minuty. Trasa je skvěle značena, na komplikovaných místech pomáhají hasiči a já mám prostor soustředit se jen na běh. Předbíhám pomalejší štafety a běh si i přes bolest paty celkem užívám. Štafetu předávám s rezervou oproti plánu a těším se na poslední úsek.

22. Úsek 
Miloš Vacek 9,8 km Slabčice -> Jetětice
Když beru od Ondry štafetu, začíná pomalinku svítat. Běžím po silnici do mírného, ale táhlého kopce, který následuje stejně dlouhý pěkný seběh. To je asi naposledy co se mi daří držet slušné tempo. Potom jako by mě opustily síly, došel dech a přišlo trápení, přestože trať byla docela snadná. Výpadek zátěže ze závodů je znát a postrádám i vůli se rvát za každou cenu. Něco se změnilo. I tak se ale dostávám na další předávku s ještě omluvitelným asi minutovým mankem oproti plánovanému času.

23. Úsek 
Vašek Punda 9,3 km Jetětice -> Květov

Zkrácená noc při měsíčku mi dala jenom ozvěnu odpočinku. Žlutej autobus ale jel dál, takže jsem musel nastoupit. Při svítání je největší zima a já to měl zas naopak, ani v noci, ani ve dne. Bez kofeinu, zima mě nabudí. Předal jsem Milošovi a on mi zas předává. Rubu to do kopce a hledám další kořist. Čeká mě zvlněné moře asfaltu. Kluci mě povzbuzují. Laser tým mě povzbuzuje taky. Je to horší než jsem čekal, píchá mě z obou boků a začne se mi chtít kadit. Už mě to nebaví, ale řeknu si “ne” a ono to funguje. Je to v hlavě, překonám to a sbírám chatující slečny se sluchátky. Nerozumím, nedokážu o tom ani přemýšlet, jde to mimo můj rozum, mimo mojí zkušenost. Neběžíme stejný závod, oni běží ve virtuálním světě, já jsem v oboře a vnímám zvlnění krajiny, dlouhé klesání asfaltu. Berou mě křeče, ale nejde zastavit. Ondřej už na mě zase řve a mě to zase nabudí, skoro na to čekám. Čas dobrej, zas sem tam něco nechal.

24.Úsek
Dan Škrobák 13,43 km Květov -> Kostelec nad Vltavou

Tento úsek si moc nepamatuju. Běželo se brzo ráno kolem nádherných rybníků ze kterých se valila pára. Pak už si pamatuju jen seběh do Kostelce na Vltavou který byl asi můj nejrychlejší v životě. Hodinky místy ukazovaly 2:40/km.

25. Úsek 
Petr Struk 8,5 km Kostelec nad Vltavou -> Klučenice

Usínáme na chalupě, budík zvoní, vstáváme v 5:20, zalézáme do tanku a valíme si to na poslední točku. Dan přilétá, rozehrávám svoje Casio, Casio…, ale to je jiná písnička. Po chvilce vbíhám do lesa, kde se to promění v čistej kros. Zavěšuju se za týpka, kterej se najednou obrací, že musíme přes potok. Teď kdybych ho potkal tak ho nakopu do koulí. Poděkuju, přebíhám potok a po chvilce se ztrácím v houští a zjišťuju, že jsem zakufroval a vytvářím týmu cca tříminutový manko. Vybíháme z lesa ve třech. V kopci mám tu čest, že mě předbíhá borec z vítěznýho týmu – „díky moc kluku co si mě poslal přes potok“. Na posledním kilometru se trhám z vláčku a šlapu si to na svou poslední předávku. Mám to za sebou, díky, čau, šáteček, suchý nohy, maté, džíny a vypadám hned zase jako člověk.

26. Úsek 
Petr Paulín 9,3 km Klučenice -> Solenice

I tenhle úsek, který byl veskrze z kopce, mi dělal značné problémy. Dlouhá absence a tělo oslabené antibiotiky si vybraly svou daň. Někde kolem 4 km mě v ne uplně silném momentu předběhl jeden závodník. Pokusil jsem se ho chytnout, což byla asi chyba. O pár set metrů dál totiž odbočil z trati v jednom ne úplně přehledném úseku a já ho bohužel následoval. Po cca 300 metrech jsme zjistili, že nejsme správně a vrátili se zpět na trať. Jaké bylo moje překvapení, když po dalším půl kilometru odbočil z trati znovu. Tentokrát jsem se už spolehnul sám na sebe a běžel dál. Asi ani nedokážu popsat mé pocity úzkosti, kdy jsem na pokraji vyčerpání sbíhal z kopce zhruba minutu, než jsem zahlédl další značku, a ujistil se, že jsem správně na trati. To mě natolik nakoplo, že jsem sebral poslední zbytky sil a snažil se ze sebe vymáčkout do cíle vše, abych ztrátu z prvního kufrování co nejvíce dohnal. Poslední kilometrový seběh na předávku už byl plný euforie a emocí. Třetí předávka a mám to za sebou. V cíli jsem se složil do trávy a cca 3 minuty se vůbec nemohl postavit na nohy. Jsem šťastnej, že jsem byl schopen dokončit všechny tři úseky. Poslední byl v tempu 4:36.

27. Úsek 
Petr Štéc 9,4 km Solenice -> Kamýk nad Vltavou

A je tu poslední úsek a já “proklínám” Ondru. tentokrát mám nastoupat skoro 300 m, ale na 9 km. Jenže někdo to musí udělat a vlastně jde o velkou důvěru. Vím, že to bude šílený, ale hodlám tam nechat uplně vše. Vidím před sebou jen proklatě dlouhé 4 kilometry, kde mám nabrat celé převýšení. Už na prvním kilometru to hrozně bolí, někde na druhém mě dojedou kluci v autě. Chlácholí mě, že už bude brzo konec. Jenže neví to, co já, a totiž to, že já odbočuju jinam – na další 2 km do kopce. To prostě nejde! Dupu, šlapu, chci nadávat. Nemůžu nic než jen funět. Nejde to a ničí mě tempo na hodinkách. Proč se tam vůbec koukám! Pak se to zhoupne a já to posílám z lehce trailového kopce. Odsud už si připadám, že letím. Sprintuju do cíle a v eufórii chci víc. Čas je pod plán, ale převládá super pocit.

28. Úsek 
Martin Stehlík 9,6 km Kamýk nad Vltavou -> Lichovy

Stejný plán – jít kopce na pocit, čas hnát v sebězích. Je tu podstatně větší kontakt a hned v prvním kopci “dávám” asi šest štafet. Další holčiny přede mnou mne ženou prostřední částí tratě po polní cestě. Snad ne moc rychle, ale to se brzy pozná. Je krásně a ranní únava je zapomenuta. Opravdovým oříškem je ovšem poslední kopec. Na začátku prudký tak, že skoro přecházím do chůze. Ale běžec z o několik hodin pomalejší štafety přede mnou stále běží, tak musím také! Pak se sklon sníží, ale pořád stoupáme. Na poslední odbočce potěší ukazatel 1 km do cílové obce. Už tedy jen na vrchol, předběhnout poslední soupeře, a pak využít zbytku sil a pálit to do cíle (a nenechat se při tom přejet na přeběhu hlavní silnice). Opět velká spokojenost s časem a hlavně HOTOVO!

29. Úsek 
David Hofman 10,7 km Lichovy -> Štola Josef

Krásně slunce. Konečně teplo. Tohle si užiju. Snad se neprojeví dehydratace z průjmu co jsem měl v noci a fakt že jsem kvůli tomu od včera nejedl. Stoupák po startu na adrenalin pod 4, pak to začíná opadat. Převalím se přes pár lidí co spíš klušou. Do nejdelšího kopce mě povzbuzujou holky co předbíhám. „Pěkný, dávej“. Jo holky, kdybyste přede mnou viděly Dana nebo Zdendu, to byste teď ani slovo neutrousily. Rovinka na vrcholu kopce. Teď to poletí. Po kilometru ale známé tahání v lýtkách. Teď to je loterie. Buď vydrží, nebo jdu zbytek pěšky a klukům připíšu hodinu. Zpomaluju na 4:40. Dlouhý seběh kde jsem se těšil na let k Orlíku nakonec proklušu s průměrem přes 5. Lýtka drží. Přes most, dlouhá lesní pěšina, která nekonečně stoupá, sakra mělo to být jen 60 výškových, ale připadá to jak věčnost. Prudký seběh po tvrdém asfaltu a předávka usmívajícímu se Zdendovi. Lýtka tuhnou a přestávám chodit…

30. Úsek 
Zdeněk Dokulil 10,25 km Štola Josef -> Živohošť
Tenhle úsek mi nadělil citelné stoupání rovnou na začátek. Nakonec se ale lesní cesta vyrovnala a přešla v asfaltku mezi loukami a byl jsem odměněn dlouhým klesáním, kde jsem to mohl pořádně rozbalit. Užil jsem si i běžecký souboj, neboť závodník startující těsně přede mnou se dlouho nechtěl nechat dohonit a do kopce se mi dokonce vzdaloval. Teprve v klesání se mi podařilo mu utéci. Jinak jsem již potkával běžců méně, nejhustější část závodu jsme již zjevně předběhli. Přesto jsem nějakých šest štafet předběhnout zvládl.

31. Úsek 
Dan Škrobák 10,4 km Živohošť -> Rabyně

Poslední a nejtěžší úsek. Únava už začíná být znát. Trať místy technická a hodně nahoru/dolů/kořeny/kameny. Nešlo běžet naplno. Při seběhu používám větví stromů jako brzd. Soupeři se otačejí, zastavují a povzbuzují mě, místo aby závodili. Na jednom místě strhávám lavinu kamení, která běží se mnou. Dole předávám Vendovi a jsem rád, že to mám za sebou.

32. Úsek 
Vašek Punda 9,1 km Rabyně -> Hradištko

Živohošť a pláž. Jinej odpočinek. Skoro hodinu a půl spánku. Ráno si zabodat jehly do nohou ve Slapech. Skoro to pomohlo, ale do auta se soukáme stejně jako důchodci. Čeká mě nejtěžší úsek. Nevím, jestli ho dám, jak chci, ale vím, že to půjdu naplno. To, co v sobě ještě mám, tam nechám. Seběh, kvůli kterému má úsek pětku za obtížnost, nechávám osudu. Všechno postupně. Dan to má ještě těžší a čekáme na něj trochu dýl. Asi chyba v predikci. Z kopce to ale dává a vidím, že tomu dal dost. Holt musím taky a chci. Trasu znám a mám ji rád. Do kopce vybíhám na chůdách, nohy jsou dřevěný a bolej. Z kopce to jsou spíš pařezy, nějak to svalím do Štěchovic a jen dávám pozor na zakopnutí. Ostatní už nejsou tak lehká kořist, krom těch, co jdou na výlet. Ještě mě čeká šušnáníčko v podobě dlažebních kostek ve sklonu asi 40 %. Laviny sice proti mně nejezdí, ale pocit je skoro stejný. Naštěstí konkurence Jirka Vaculík mi hodí lano, povzbuzení se vždycky hodí. Kopec se láme hodně pozvolna a nahoře funí vítr. Rovinka v aleji je spíš nakloněnou rovinou. Pak už ho zase slyšim jak na mě řve, a to mě tlačí do posledního kopce, kterej jsem vůbec nečekal. Světe div se předávám zase Milošovi! Jde na to.

33. Úsek 
Miloš Vacek 5,3 km Hradištko -> Davle
Trochu natažené achilovky masíruju hřejivkou a zůstávám v teple co nejdéle to jde. Po předávce od Vendy vybíhám do posledního, zato hezky prudkého kopce. Potom už následuje jen seběh k Sázavě, přes most a podél řeky do Davle. Bohužel místo slibovaného asfaltu přeskakuju po dláždění z velkých kamenů, což zase zdržuje. Všechno se proti mě spiklo. Závěrečných pár kilometrů se snažím rvát z posledních sil a alespoň na tomto krátkém úseku jsem nenabral žádnou velkou ztátu. Nebyl to celkově kdovíjaký výkon, ale ani nemám pocit, že bych něco odflákl nebo zkazil. Důstojná rozlučka s výjímečným ročníkem, kde se sešla skvělá parta.

34. Úsek 
Lukáš Janík 8,4 kmDavle -> Vrané nad Vltavou

To nejhorší na konec. Nohy bolí, oči padají a na mě čeká poslední úsek z Davle do Vraného zpestřený ohromným kopcem. Start na rovině rozbíhám opatrně (4:08/km), abych se statečně zahryzl do stoupání. Domnívám se, že jsem na vrcholu a přidávám plyn, abych se vzápětí dozvěděl, že jsem zvládl teprve půlku. Trochu naštvaný pokračuji co to dá a na vrcholu (tentokrát již opravdovém) mě povzbuzují cyklisté. Seběh pouštím a doufám, že nohy budou stačit. Čas 38:32 je sice trochu horší než předpoklad, týden po pražském maratonu jsem snad ale ostudu neudělal.

35. Úsek 
Jakub Řezníček  4,2 km Vrané nad Vltavou -> Zbraslav
Tohle už je vyloženě úsek zadarmo, nejkratší ze všech a navíc rovina. Vím, že se musím hecnout a jít rychleji, než bylo naordinováno. Je to poprvé, co mě někdo předbíhá – kluk ze slovenského týmu Monsters Slovakia Attack to valí asi 3:30/km. To bych nedal ani čerstvej. Drtím, co to jde a ono to fakt jde! Na konci rovinky vidím kluky, hecují mě, ještě se zmáčknu a konečně v cíli předávám Ondrovi…průměrné tempo 4:07/km a více než minutu nad plán! Oléé!

36. Úsek 
Ondřej Pistulka 7 km Zbraslav -> Cíl Sportcentrum HAMR

Zbraslav -> Braník, tady jsem doma. Běžel bych tu i poslepu. Předávku dostavám od Jakuba, rozběhnu zlo pod 3 minuty, po pár stech metrech to uklidním na tempo 3:40 a soustředím se na techniku. Už je to dřina, lehkost se vytratila a začínám zpomalovat. U jezu mne předjede cyklista a hecuje mě, mačkám se. V posledním krátkém kopečku u golfu si uvědomuju, jak moc ztuhlé nohy mám. Trvá mi docela dobu, než nohy znovu roztočím. Doběh do cíle je euforie. Jsem rád, že jsme to zvládli!

A závěrem:
V cíli jsme stanuli s celkovým časem 25h 39m 29s a obhájeným 6. místem z loňska. Hlavně jsme si ale všichni silně oddychli a začali si to taky trochu užívat. :-) Zůstali jsme sice nějakých deset minut za nejhorší vypočtenou variantou našeho plánu, bylo však jasné, že zlepšení času by nám lepší umístění stejně nepřineslo a že každý jeden z nás nechal na trati duši. Někdo dokonce pomalu i celé nohy. Převládají pozitivní pocity, ale je otázkou, zda se na trať Vltavy budeme vracet. Počet týmů narostl tak, že je nutno bojovat nejen o pořadí v cíli, ale také o místo k zaparkování na každé předávce, a karavana aut, dodávek a mikrobusů připomíná pojízdný Václavák, přesouvající se od vesnice k vesnici. Ale i pokud se bychom se na Vltavu už nevrátili, zůstanou nám skvělé vzpomínky na tento závod. Závod, ve kterém se běží opravdu daleko, kde objevujeme dosud neznámá místa naší krajiny, kde je bolest jednotlivce smysluplnější, kde v individuálním sportu soutěžíme opravdu jako tým.