Vokolo Príglu a kolem Mže

Na některé závody se vracíme, bude to hlavně proto, že se nám tam daří! Tradičně se konají tyto závody ve stejném termínu, proto i společný report. První akce má velkou účast a elitu ve startovním poli, druhá to vynahrazuje atmosférou a krásnou tratí. A pozor obsahuje i report nové členky!

Petr – Vokolo Príglu 2016

Rok se s rokem sešel, tréninky končí, forma vrcholí a mě čeká závěr závodní sezóny – Vokolo Príglu. Ten závod mám rád. Je to podivná vzdálenost 14.1 km, nastoupáte necelých 200 m, kombinuje asfalt a trošku té lesní stezky s kameny a kořeny. Takže když si stoupnu na start, nemyslím na to, jaké tempo na kterém kilometru musím držet. Je to taková krásně bezstresová akce, kterou umocňuje fakt, že mám vlastně pak “padla” a trošku si odpočinu. Tenhle rok mi vyšla letní příprava, takže věřím, že stáhnu svůj osobák z posledně (59:10) o půl minuty, možná ji dám i celou. Jako jeden z mála bláznů jsem startoval jen v trenkách a tílku. Chvíli si dokonce říkám, jestli jsem to nepodcenil, teplota je okolo 11 stupňů, zataženo. Moderátor vypíchne pár známých tváří, které tradičně startují – Jirka Homoláč, Eva Vrabcová Nývltová, Daniel Orálek nebo Petr Vabroušek. No, co vám budu povídat – je tu nabito. Zmáčknu hodinky a jde se na věc. Prvních pár zvlněných kilometrů po asfaltu odsejpá vždycky rychle, kopečky jsou jen tak dlouhé, aby za to člověk mohl trochu vzít a při tom neplýtval silami na rovinky a seběhy. Kolem 5. km přichází ten známý úsek kolem skalek, kde je dobré se kochat výhledem, ehm pardon – dorazit včas, ať nechytnete špunt. To se mi podařilo, takže se prodírám dopředu, pár lidí v kopcích dám a sunu si to svoje dál. Ještě pár zhoupnutí a už to začíná být dlouhé. Trochu se na mě podepisuje, že jsem trénoval na tratě do 10km, takže někde na 8 či 9. km už cejtím, že mi trošku dochází, ale hodinky ukazují průměrně tempo, které vím, že udržím na svůj plán až do konce, protože poslední kilometry jsou v podstatě rovinka, až na ten závěr, kde se ocitnu ani nevím jak. V posledním kopci ještě stihnu střihnout dva běžce a nemůžu uvěřit časomíře, když probíhám cílem – 57:04, což je cca 4:03 na kilák, když k tomu přidám ty metry nahoru, je to pro mě jednoznačně nejsilnější závod, který jsem kdy běžel. Celkové pořadí 85 z 2049 lidí mi to potvrzuje. Krásná letošní tečka za vážnějšími závody! Teď rychle domů, kde mě čeká zasloužená odměna.

Vašek – Běh kolem Mže

Některé závody vám přirostou k srdci. Může to být hezkou trasou, příjemnou atmosférou, nebo třeba tím, že si tam zaběhnete dobrý výsledek. Tohle všechno splnil Běh kolem Mže. Loni jsem na tomto závodě byl druhý. Trasa je náročná a různorodá. Běží se těžkým terénem, ale i po asflatu. Jsou tu dlouhé rovinky i prudké stoupání.  Letos jsem doufal, že šance na umístění bude přinejmenším stejná, jako loni. Záleželo, jestli dorazí soupeř, který byl loni první. Počasí bylo takřka ideální, 11 stupňů pod mrakem, a občas prorazilo sluníčko. Cítil jsem se dobře, bral jsem to jako poslední závod sezony, takže žádný stres.

Po startu mi bylo jasné, že hlavní soupeř je mezi účastníky. Vyrazili jsme pěkným tempem a první stovku metrů se s námi držela ještě první žena. Bylo jasné, že si to rozdáme o vítězství my dva. Po úvodním terénu v „parku“ jsme naběhli na první rovinu podél řeky. Tam soupeř nasadil šílené tempo, chvíli jsem se držel, ale pohled na hodinky mi řekl jasně, že takhle se závod nevyhraje. Nechal jsem ho jít, ať si uvědomí, že máme ještě 8 km a nějaké kopce k tomu. Můj odhad byl dobrý a pomalu jsem ho svým tempem kolem 3:35 stahoval. Před náběhem do prvního kopce, jsem už byl před ním. Tady jsem udělal asi hlavní chybu závodu. Snažil jsem se pořád držet vepředu, nicméně neměl jsem na to soupeřovi cuknout. To mě stálo docela dost sil. V terénu jsem mu trochu poodběhl, ale nestálo to za tu námahu. Při zpětném naběhnutí na rovinku, se ukázalo, že docela pošetřil síly. Nasadil tempo, které jsem už nemohl udržet. V posledních kopcích jsem ho sice trochu stáhnul, ale na cílové rovince jsem, stejně jako loni, viděl, že už to nebude ani na finiš.

Čas v cíli byl o 6 vteřin lepší. Do příštího roku vím, co mám natrénovat a těším se, že soupeř znovu dorazí. Byl to opět moc příjemný malý závod, jakých je po republice hodně, a doufám, že takové závody ještě dlouho vydrží.  Je výborné, když mám možnost zabojovat o umístění na bedně. Největší cena je pivo po doběhu a diplom vypsaný rukou.

Markéta – Běh kolem Mže

Tak trošku jsem tušila, že mi dres RBZ v pánské velikosti S asi úplně nesedne, ale to, co jsem uviděla v zrcadle, když jsem si ho v předvečer Běhu kolem Mže cvičně oblíkla, bylo doopravdy hodně k smíchu. Usoudila jsem, že běhat se v tom nedá a s pomocí šicího stroje jsem se z té sprosté noční košile pokusila vytvořit něco alespoň trošku podobného závodnímu dresu.

Ráno jsem se v něm pyšně postavila na start a v duchu děkovala počasí, že mi umožnilo vzít si pod něj tričko. Pak jsem uslyšela výstřel, a tak jsem vystřelila taky. Běželo se mi fajn. Nebyla ani zima ani teplo a trať dobře znám. Naplánovala jsem to tak, že celou dobu povalim, co nejvíc to dá. Šlo to podle plánu, když tu náhle, někde na třetím, doběhl mě starej Vlasák v teplákovce. Chvíli jsem ho nechtěla nechat jít, ale pak se to nějak zvedlo, on do toho šlápnul, zamával přehazovačkou a byl ten tam. Už jsem se nechtěla více nechat zahanbit, a tak, když se na mě po chvíli zase někdo přilepil, tentokrát v šusťákách, řekla jsem si: „To ne, panáčku, tebe už nepustím.“ A nepustila. Zůstal mi za zadkem zbylých 6,5 km, hrozně funěl a šustil, ale hnal mě kupředu. V kopcích jsem mu vždycky cukla a dolů po mně zase vyjížděl. Na dlouhý rovince, někde na osmým, už jsem nechtěla, ale musela jsem a vidina ukrutnýho kopce, kterej mě čekal na závěr, mi moc sil nepřidala. Za červenou lávkou se to zvedá prudce, ale zatím jen krátce. Tam jsem za to vzala, ze samýho strachu, že to ani nevyběhnu, až jsem předběhla chlapíka, co byl dlouhou dobu přede mnou. Dlouhého trvání to sice nemělo, když  se cesta ohnula zpátky, už mě zase měl, ale Šusťákovýho jsem setřásla řádně. Pak cesta chvíli padá k Mlíkárenskýmu potoku, kterýmu se familiárně přezdívá Močůvka, no a od něj už se zvedá hodně zostra. Na vrcholku stál fotograf, takže nešlo neběžet a to mě úplně vyřídilo. Šusťákovec si to asi dal na pohodu, protože dlouho nikde nebyl, až najednou, z ničeho nic, opět zaútočil. A tak jsem musela ještě zabrat, přeci ho netáhnu celou tu dobu, aby mě pak předběh na posledním kiláku, žejo?! Ale sil ubývalo a on šustil stále výhružněji, až na posledním hupu při vstupu na stadion mě vzal zprava a bylo. To mě rozpálilo do ruda (proto ta barva v cíli), a když jsem viděla, že se nijak moc nevzdaluje, přijala jsem výzvu a jali jsme se finišovat. Natáhla jsem krok a rozběhla to ukrutně, nakonec zůstal o vteřinku za mnou a bylo hotovo.

V čase 43:37 jsem dokončila svůj první Běh kolem Mže, stačilo to na 5. místo v ženách. Chlapíkovi v šusťákách díky a Vlasákovi poklona, překvapil mě!