Výroční zpráva 2015

Jedno z mnoha pravidel, které má každý člen RBZ Praha vyškrábané na futru je, nikdy se neohlížet, protože kdo se otáčí za soupeři, už je má před sebou. Nicméně občas je potřeba udělat resumé toho co se stalo a poplácat sám sebe po zádech nebo se nakopat do zadku. Bylo toho dost, jak zklamání, tak endorfinů. Někdo na ně čekal a nepřišly a tak nás opustil. Někdo zas chtěl taky zažít, jaké to je v noci běhat na tartanu pokrytém ledem a převlíkat se v mínus deseti, a tak se k nám přidal.

Začátkem loňského roku jsme se jako vždy věnovali silovým a rychlostním tréninkům. Společně především na dráze, kde jsme pilovali tempa na 10 km. To vše kvůli klasickým jarním závodům, jako třeba naše oblíbená Pečecká desítka. Tam si zaběhl osobák především Petr Štéc, který dal poprvé desítku pod 40, čímž jako další splnil kvótu a může si nechat náš dres až do smrti. Miloš zaběhl velmi kvalitně jen 3 s za svým osobákem. Trochu zklamání bylo pro Vendu, u kterého se podepsalo zranění na konci minulé sezony a tak nemohl odchodit nejdůležitější tréninky, čas okolo 38 minut byl hluboko pod jeho možnosti.

Pozávodní foto v cíli :)

Po desítkách na jaře se obvykle připravujeme na některý z velkých jarních půlmaratonů. Z hlediska týmu byl zajímavý i tradiční běh v hale ze seriálu běhů v Praze Sabzo, kde jsme se sešli ve velkém počtu a prověřili svoji rychlost před dalšími závody. Megalomanské pražské akce PIM půlmaraton se dost z nás ani nechce účastnit, nicméně někdo přece našel odvahu stoupnout si před 20 tisíc joggerů. Ondřej bere tento závod jako test před jedním z vrcholů MČR v půlmaratonu v Pardubicích. Dopadlo to velmi dobře a zaběhl si hned osobák za 1:19:12. Dál byl ve startovním poli Petr Paulín, který běžel půlmaraton v rámci přípravy na maraton a dle jeho slov se šetřil. I tak si zaběhl osobák za 1:32:15. Bohužel poté ho schvátila alergie a správným rozhodnutím maraton vynechal.

Jako jeden z nejlepších půlmaratonů u nás považujeme Pardubický vinařský půlmaraton. Venda a Ondřej ho běželi také jako Mistrovství české republiky, jelikož se jako jediní nominovali s časem pod 1:25:00. Na závod si ale brousili zuby i ostatní. Trať byla pro tento ročník trochu pozměněná, nicméně zůstala stále velmi rychlá s minimálním převýšením. Největší problém byly podmínky, jelikož v některých úsecích byl silný protivítr. Proto to bylo také o taktice, jak se kdo dokáže schovat v davu. Závodu se zúčastnil Venda, Ondřej, Petr Štéc a Martin, a všichni se chtěli zakousnout do osobáku. Ondřej zajistil z početné rodiny jeho manželky spoustu fanoušků, kteří nám ve výkonech moc pomohli. Nakonec se to všem povedlo, dokonce i Vendovi, který se protrápil celou zimní přípravou. Nicméně cíle jsou na další sezonu výš!

Borci v Pardubicích

V květnu nás čekal závod, na který jsme se jako tým připravovali už od zimy, nejen tréninkem, ale i spoustou plánování a schůzek u piva. Byl to závod, který si získal velkou popularitu už při prvním ročníku. K jeho vzniku se pořadatelé nechali inspirovat v americkém závodě Hood to coast. Byl to Vltava run. Na tento závod bylo nutné přibrat pár posil. Krom stálých členů s námi běžel i Zdeněk Dokulil, výborný to běžec, pak Martin Roman, bývalý člen RBZ, plus pár dalších. Poprvé s námi byl na větším závodě i Lukáš Janík, nová posila s velkým potenciálem. Vysloužil si imaginární klubovou legitimaci. Z Vltavy mají všichni spoustu zážitků a i přes chyby v organizaci se na start postavíme i letos. Samozřejmě půjdeme za lepším výsledkem, než je 6. místo, i když konkurence bude opět veliká.

Týmová večeře před startem Vltava run

V průběhu léta se rozjela naplno závodní sezona. Za zmínku stojí Běh olympijského dne, kde si Ondřej zaběhl nejlepší čas sezony 36:29. Dále tradiční Rozkvetlá kaštánka, kde jsme se sešli u Petra na chalupě a příjemně potrénovali a zazávodili. Jako každý rok jeden z nejlepších závodů sezony! Také jsme nevynechali horské běhy. Ondřej s Vendou vyrazili už po třetí do Dolomit na závod ze světové serie Skyrace, závod o 21 kilometrech se stoupáním 1400 m. Ani jednomu se moc nedařilo, proto se jistě další rok vrátí. Podobný závod jen v nižších, ale za to našich horách, proběhl ve Špindlerově mlýně. Byl to závod na 15 a 42 km ze série Salamon trail running cup. Ondřej s Vendou si dali 15 km, aby si spravili chuť po nevydařených Dolomitech, Petr s Lukášem se ve velkých vedrech s odvahou pustili na dlouho trať, která svými parametry spadala do kategorie Ultra. Nakonec zdárně dorazili do cíle, což je velká výhra!
Petr Struk si splnil jeden z cílů, když běžel velmi slušně šílený závod na 24 hodin v Kladně. Odběhl tam 151 kilometrů tedy 151 koleček, dojmy si můžete přečíst na našem blogu. Miloš také zkusil dlouhou vzdálenost a to Jizerský ultra trail, také se o tom rozepsal a závod to byl hodně těžký.

Rozkvetlá kaštánka

Do podzimní závodní sezony jsme se přehoupli s Beskydskou sedmičkou, na kterou vyrazil Petr Struk s Kubou. Kuba ji šel už po několikáté a pořád nebyl spokojený s výsledkem. Vsadil proto na parťáka, který má z našeho týmu snad největší zkušenosti s dlouhými distancemi. Bohužel Petrovi závod vůbec nesedl, ale dvojice přesto nezahanbila a doběhla se slušným časem pod 20 hodin. Podzim byl na závodění opravdu bohatý a můžete si přečíst spoustu dojmů na těchto stránkách. Lukáš si zaběhl osobák na 10 Km na tradičních Běchovicích a to za 39:33. Další závody jsme šli často individuálně, nejvíc se nás sešlo na legendární Velké Kunratické, kde jsme tak trochu zakončili sezonu. Někteří začali s přípravnou fází, jiní začali doléčovat zranění, kterých nebylo za sezonu málo.

RBZ na VK

V prosinci nám zbylo ještě trochu chuti do závodění a Petr s Vendou si zaběhli první ročník krásného závodu Trailová závist. Kuba s Lukášem se navzájem podpořili na P100, tedy Pražské stovce, kterou zdárně dokončili.

Na závěr trochu nic nevypovídajících čísel. Celkem jsme naběhali okolo 13 tisíc kilometrů, v průměru jsme běhání věnovali každý 139 hodin života. V přiložené tabulce jsou statistiky jednotlivých běžců.

Minulá sezona ukázala náš velký potenciál jako týmu i jednotlivců. Nabrali jsme několik nových běžců, kteří se ctí nosí náš dres (někteří ještě ne, ale na jarní sezonu plánujeme novinku) a kteří mají chuť do tréninku a hlavně závodění. Cíl bude určitě se umisťovat v první třetině startovního pole větších závodů. Většina z nás umí zaběhnout deset kilometrů pod 40 min a půl maraton pod 1:30:00 což považujeme za slušný základ k dalšímu rozvoji. Naši nejlepší běžci chtějí v nové sezoně překonat hlavně další hranice časů na 10 Km a půlmaraton a to okolo 35 min a 1:17:00. Důležité bude hlavně zdraví a dostatek volného času. Pořád to bude ale o tom běhat s radostí a hlavně s radostí porážet soupeře!

VP