Závodní víkend – Praha, Brno, Mnichov, Stříbro

Další říjnový víkend, jsme byli poněkud roztahaní po různých závodech. Ještě týden předtím si však Martin zaběhl osobák na ladronce, kde při Run Tour České pojišťovny zaběhl deset kilometrů pod 40, čímž naplnil standard, kterého chceme dosáhnout u všech našich členů:) Jeho dojmy jsou zde:

Run Tour České pojišťovny – Praha

RunTour je sice spíš hobby seriál plný celebrit, stánků a hudby, ale Ladronka nabízí rychlou trať přímo v Praze. Navíc jsem výhodně získal registraci od vlčáka Petra, kterého za týden čeká maraton. Vybíhám tedy se jménem Petr Paulín na hrudi.
Běchovice před týdnem daly jasné znamení, že čas pod 40 nebude na rovné trati problém. Trochu byl. Možná se ještě projevovala únava (Běchovický víkend jsem zakončil 100+ km na kole), nebo teplejší počasí (18 °C), každopádně to nebylo zadarmo.
Po celý závod se mi dařilo plus mínus držet plán. V druhém okruhu už to ale dost bolelo a bál jsem se, zda nepřijde nějaká náhlá krize. Naštestí se trénink vyplatil, já udržel průměr pod 4 min/km a do cíle dorazil v čistém čase 39:51. Po několika chvílích komatu na trávě jsem si tak užil konečně splněnou dávnou metu. A Petr se může pyšnit pěkným časem v tabulkách. :-)

O týden později jsme pokračovali na dalších závodech. Poslední zbytky chuti k tréninku v září, se musely prodat. V případě Petra Štéce to bylo v Brně na Běhu kolem Príglu. Nedokázal plně objasnit proč právě tam, asi že to je hezká trať, nebo proto, že má odsud přítelkyni. Trochu se o tom rozepsal:

Vokolo Príglu

Vokolo Príglu se pro mě tímto rokem stává tradičním podzimním závodem. Je také první, který jsem běžel dvakrát a tak už věděl, co mě čeká a do čeho jdu. Ale zdá se, že paměť klame. To co minulý rok byla relativní procházka, mi o víkendu dalo pěkně do těla. Do závodu jsem šel s tím, že by se mi líbil čas kolem 00:58:30-00:59:00. Minulý rok to bylo za 01:00:23. Tentokrát jsem si stoupl lépe do první vlny, takže mi odpadla starost s předbíháním a většinu závodu jsem potkával stejné tváře, chvíli za mnou, pak přede mnou. Někteří profrčeli okolo ve vražedném tempu. První kilometry v tomto závodě je dobré nahnat čas, takže jsem je běžel ostřeji, v zásadě se tu nedá držet stabilní tempo, protože trať je chvíli dolů, chvíli nahoru. Ale běží se v pohodě, nic nebolí, teplota tak kolem 10 stupňů, zataženo, takže podmínky ideální. Přichází úsek skalkami a lesem, který trošku srazí tempo, protože se tam nedá dost dobře předbíhat (ne že bych vůbec mohl), ale cesta přechází z asfaltu do příjemné lesní cesty, chvílema šotoliny. Takže se člověk má i trochu čas pokochat okolím, než ho to opět stáhne na silnici a závod je ve své druhé půli. Tady už ty síly moc nejsou, tak nějak cejtím, že to není ono a že to tempo možná neudržím. Vím, že na obličeji mi naskakuje můj křečovitý výraz. Najednou se vedle mě zjeví chlápek s balónkem 00:59:59 a já si říkám “ty vole, to nedáš ani pod pohodinu?”. Běží celkem rychle, říkám si. Hecuje lidi okolo, ať zaberou, že už je to stejně jedno, tady prostě musíte nechat, co ve vás zbylo. Speciálně povzbuzuje běžkyni kousek za mnou “poď! na tohle jsme trénovali!”. A já se ho držím zuby nehty, pak už prohodím “máš rezervu co?”, protože vím, že tímhle tempem tam budeme o dost dřív. Nevadí, táhne mě dopředu a poslední km už se trhám a vidím ten krásný kopeček do cílové rovinky, kde to prostě musíte pustit, co to dá. Neděláte to pro sebe, ale pro diváky, že? Na časomíře vidím 00:59:10. V závodech nechávám vše, takže i když je to mimo plán, jsem spokojený a po oku zkouším najít vodiče pod hodinu, abych mu poděkoval za ten parádní závěr.

Venda si řekl, že musí vyrazit také někam do vsí, na lokálnější závody, kde ho tolik neznají, a za menší konkurencí. Zvolil si jeden ze závodů seriálu o běžce Tachovska, konkrétně Běh kolem Mže ve Stříbře v délce 9,5 km. Asi to bylo také tím, že jeho přítelkyně odsud pochází.

Beh kolem Mže

Na tento závod jsem se těšil, protože podobný typ závodů mám rád. Klasické podzimní krosy s malým počtem ůčastníků. Jelikož jsem poslední dobou dost trénoval na maraton ve Stromovce, cítil jsem se dobře. Ovšem pouze do čtvrtka, kdy mi zavolal kamarád, že se mu narodila dcera. Pátek jsem tedy pilně odpočíval v posteli s mokrým hadrem na hlavě a na cestách mezi postelí a záchodem. V sobotu ráno jsem se opravdu necítil odpočatý, ale podle poučky, před dobrým závodem se nikdy necítíš dobře, jsem vyrazil na start. Rozběhal jsem se na Stříbrském stadionu a při protahování pokecal se sedmdesátiletými borci. Počasí bylo ideální, možná trochu víc zima, ale podzim jak má být. Jelikož jsem nikoho neznal, nevěděl jsem moc kdo je na tom podobně, a koho bych se mohl držet. Jen jsem měl pár indícíí o tchýně, která se těchto závodů pravidelně účastní. To, že ve Stříbře nejsou žádná ořezávátka, jsem věděl. Rozběhl jsem to tedy tempem na desítku s tím, že uvidím jak se to vyvrbí. Postupně jsme zůstali čtyři, s tím, že mi první dva utekli a já utekl čtvrtému. Cíl byl tedy jasný, zůstat třetí a nenechat se předběhnout nikým ze zadu. První dvojici jsem měl pořád před sebou 20-30 m, to mě pořád táhlo a neohlížel jsem se, protože kdo se ohlíží už nemůže. Trať jsem jakž takž znal z tréninků a je moc hezká, různorodá, jak s asfaltem tak s terénem při řece. V první části je poměrně náročný terén parkem, poté se běží dlouho dobu po rovině, až se doběhne ke stoupání po asfaltu. To už je půlka, po které následuje seběh k řece, pak trail plný kamení a kořenů, opět dlouhá rovinka u řeky a zpět parkem do prudkého kopce. Na poslední rovince, jsem viděl jak první zostává a pomalu se ke mě blíží, asi to rozběhl moc rychle. Už jsem věděl, že ho postupně stáhnu. V posledním stoupání do stráně, jsem měl jasně navrh, protože soupeř úplně vytuhl. Při doběhu na stadion jsem měl ještě chuť na prvního, ale byl moc daleko a finiš na to nestačil. Za druhé místo jsem hodně rád, vzhledem k množství alkoholu co jsem vypil dva dny předem. Byl to moc příjemný závod, oproti velkým komerečním běhům, je to úplně jiný zážitek.

V neposlední řadě se Petr Paulín, zůčastnil Mnichovského maratonu, nevedlo se mu ale úplně podle představ, byl to jeho první maraton a silný zážitek proto se o tom trochu rozepsal v blogu: http://rbzpraha.cz/mnichovsky-maraton-2015/